Skip to main content

Rizikové chování ve sportu dětí a mládeže (Ukázka, strana 99)

Page 1

98

ných kontextů (Hendl, 2005). V rámci tohoto zvoleného přístupu byla provedena řada rozhovorů, ve kterých jsme se podrobněji zaměřili na to, jak respondenti chápou doping a co si pod tímto pojmem sportující vlastně představují. Předmětem rozhovorů byly jak postoje k dopingu a názory na doping jako významný jev ve sportu, tak záměry doping užívat a zkušenosti mladých sportovců s jeho užíváním. Informace, získané z rozhovorů významně doplňují v předchozích kapitolách uvedenou kvantitativní analýzu a mají za cíl rozšířit a prohloubit porozumění pohledu mladých sportovců na zneužívání dopingu a jejich hodnocení vlastní přímé i nepřímé zkušenosti s dopingem. Pro rozhovory jsme zvolili jedince ze sportovních odvětví, ve kterých existuje větší riziko výskytu nabídky dopingu i jeho užití. Vycházeli jsme při tom i z frekvencí výskytu pozitivních dopingových nálezů v jednotlivých sportech, které se v minulosti vyskytly. Z věkového hlediska se jednalo o osoby již zletilé. Vzhledem k možné psychosociální citlivosti zjištěných skutečností byla při prezentaci výsledků rozhovorů dodržena zásada přiměřené míry anonymity, nezbytné při práci s tímto typem dat.

6.1 Co je doping z pohledu respondentů a jaké jsou důsledky jeho užívání Abychom dokázali odpovědět na tuto otázku, zaměřili jsme se nejdříve na zjištění pohledu sportujících na doping. Téměř všichni účastníci v rozhovorech uvedli, že doping zvyšuje výkonnost a že je nelegální nebo zakázaný. Shodují se i v tom, že jsou to látky, které se užívají i mimo vrcholový sport pro ovlivnění postavy například při kulturistice, body buildingu. Při dotazu na historii protidopingových opatření nedokázala většina účastníků rozhovorů určit, kdo protidopingová opatření zavedl a následně rozhoduje o tom, které látky jsou považovány za doping, a proto budou zakázané. Pouze jeden z respondentů jako východisko pro definici dopingu konkrétně uvedl seznam zakázaných látek stanovených organizací WADA. Poukazuje to na stále chybějící komplexní informace o této problematice u populace sportujících adolescentů. Na otázku, jaká dopingová látka je jim známá, byly nejčastěji uváděnou dopingovou látkou anabolické steroidy. Po nich následovala diuretika, stimulancia a marihuana. Typickými příklady „definování dopingu“, jak je uváděli respondenti, jsou např.: „...užívání látek, které nejsou povoleny a které tělu pomáhají dosahovat vyšších výkonů.“

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251734


99

„...cokoli, co zlepšuje výkonnost, poškozuje zdraví a je zakázané.“ „...rozhodně zakázané látky, které sportovcům pomáhají dosahovat lepších výsledků třeba zvyšováním síly, výkonnosti, vytrvalosti, nebo v oblasti fitness pomáhají hubnout, budovat svalovou hmotu nebo odbourávat tělesný tuk.“ Téměř všichni respondenti se shodli na rizikovosti dopingu a všichni jako jedno z hlavních rizik zneužívání dopingu vnímali zdravotní problémy. Menší část účastníků uvedla i další rizika jako např. odsouzení ze strany okolí nebo hrozbu odhalení a následné diskvalifikace ze sportovní činnosti. Respondenti se však obávali především zdravotních následků, které přetrvávají dlouhodobě, a to i po skončení sportovní kariéry. Uvádíme několik vyjádření z rozhovorů ilustrujících subjektivní vnímání rizik spojených s užíváním dopingu. „Určitě to má dopad na zdraví – ničí to játra, ledviny, srdce, myslím, že je to svinstvo! Je smutné, že to někdo i přes tato rizika bere.“ „Největší riziko je zdravotní. Ve většině případů není doping dobře otestován a sportovci neví, jak bude jejich tělo na tu látku reagovat.“ „Mezi rizika rozhodně patří zničené zdraví, neplodnost a hanba, pokud se na to přijde.“ „Riziko je, že lidi zjistí, že jste vyhrál díky dopingu, a pak taky zdraví – z ženských se stávají chlapi, zatěžuje to srdce, ledviny, játra.“ „Rozhodně zdravotní rizika. Navíc vás můžou chytit a diskvalifikovat. Jako Rusy.“ Obecně lze říct, že účastníci výzkumu neuváděli nic, co by mohlo doping ospravedlnit, s výjimkou zdravotních důvodů, které byly uvedeny v několika málo případech: „Myslím, že když je člověk nemocný a v léčbě by mu mohl pomoct nějaký lék obsahující zakázanou látku, tak by to možná mohlo být povolené. Přijde mi divné, že jako sportovec si nemůžu na chřipku vzít Modafen jako normální lidi. Ale asi tam nějaký důvod je.“

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251734


100

6.2 Rozšíření dopingu ve sportu z pohledu respondentů Pro lepší pochopení postojů účastníků našeho výzkumu k dopingu bylo nezbytné zajímat se o to, jak vnímají rozšíření dopingu v závodním sportu obecně i v těch sportovních odvětvích, kterým se sami dlouhodobě soutěžně věnují. Jaký mají respondenti subjektivní pohled na to, nakolik je ve sportu užívání dopingu rozšířeno, a jaké názory mají na tuto skutečnost obecně, ukazují jejich následující výpovědi. Z jejich vyjádření je patrné, že téměř všichni se domnívali, že doping je ve vrcholovém sportu velmi rozšířen a často nad touto situací vyjadřovali lítost či údiv: „Zrovna teď je toho všude příliš. Dlouho jsem byl naivní a byl jsem přesvědčen, že jsou sportovci čistí a že se do toho namočí jen ve výjimečných případech. Myslel jsem, že je stejně dřív nebo později chytí. Poslední dobou to ale vnímám jako rozšířený problém. [...] Pro mě je naprostý nesmysl ničit si vlastní tělo a brát tyhle zakázané léky jen proto, aby mě ostatní obdivovali. Myslím, že je to úplně mimo. Chápu, že je někdo ambiciózní a že jediné, po čem v životě touží, je být v něčem nejlepší; já mám ale naprosto jiné priority, které mi zůstanou až do konce života, i kdybych měl být už navždy nanejvýš na pátém místě. Nemyslím si ale, že by byl sport čistý.“ Z výsledku rozhovorů také vyplývá, že, z hlediska možného výskytu dopingu je na některé sporty nahlíženo jako na více problémové než na jiné. Mezi nejčastěji uváděnými příklady sportů, ve kterých se podle přesvědčení respondentů často využívá dopingu jako prostředku pro zvýšení šance na dosažení úspěchu, jsou cyklistika, kulturistika, vzpírání a atletika. „Myslím si, že fitness a kulturistiku nejde na profesionální úrovni dělat bez dopingu.“ „Myslím, že třeba v cyklistice to musí být bez dopingu těžké. Pokud tam chcete něčeho dosáhnout, musíte jezdit s těmi nejlepšími, a to znamená doping. Ježíši, je to hrozný. Nemají v takové situaci na výběr. Jinak z nich nikdy nebude jednička.“ Pozitivnější obecný pohled na prevalenci dopingu ve vrcholovém sportu se objevoval jen výjimečně:

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251734


Turn static files into dynamic content formats.

Create a flipbook
Rizikové chování ve sportu dětí a mládeže (Ukázka, strana 99) by Kosmas-CZ - Issuu