Raději nevyhrát?
97
námořníci jim dlouho nevěřili, protože manipulace s nimi byla velmi nebezpečná a hrozila častými výbuchy. Teprve Paixhansovi se podařilo vyvinout zpožďovací mechanismus dovolující vystřelovat granáty bezpečně a při plochých dráhách letu. Účinky granátů na dřevěné trupy válečných lodí byly skutečně obludné. Při explozi trupy doslova trhaly na třísky. Do výzbroje je jako první zařadila počátkem třicátých let Francie. Samotná hlaveň děla vážila 3,6 až 4 tuny a dostřel se zpočátku pohyboval okolo dvou mil.
Paixhansovo dělo
Rusové dělo také ve třicátých letech zařadili do výzbroje a v bitvě u Sinopu měla projít ruská děla zkonstruovaná podle vynálezu generála Paixhanse prvním bojovým křtem. Šlo o nejtěžší 60 a 68liberní děla na dolních palubách řadových lodí. Přesto se nad nasazením děl vznáší do dnešních dní určitý otazník. Podle všeho účinek dělostřelecké palby měl být pro dřevěné trupy lehčích fregat zničující. Likvidace všech tureckých lodí se protáhla na tři hodiny a většina z nich, sice poškozená, najela na břeh, místo aby se s rozervanými a rozstřílenými trupy potopila. Velmi zajímavá je i vzpomínka Adolphuse Sladea. Ve své knize Turecko a krymská válka z roku 1867 zmiňuje skutečnost, že ruská děla měla zpočátku (až hodinu a půl!) špatně nastavenou elevaci, takže trupy tureckých lodí prostě přestřelovala a ničila jen stěžně a takeláž. Mnoho tureckých námořníků se pokoušelo z lodí uniknout na člunech nebo
Velký švindl_2.vyd_tisk.indd 97
05.09.2018 11:37:23 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251692
98
Ve l k ý š v i n d l
se snažili dostat ke břehu na různých troskách vykřikujíce: „Ďábel je na jedné straně, hluboké moře zase na druhé.“ Utopily se jich stovky, na rozdíl od Egypťanů, ti plavali jako ryby. Z fregaty Damiat, jednoho z posledních pamětníků egyptské části flotily v bitvě u Navarina, se jich zachránilo více než 300. Rusové se prý pokusili zachránit fregatu Nessin Zafer jako válečnou kořist, ale příliš rychle nabírala vodu, takže ji raději spálili. Snad nejzajímavější informace ze Sladeových vzpomínek vypráví o návštěvě čtyř velkých, dobře vyzbrojených tureckých parních fregat na cestě z Kavkazu jen den či dva poté, co flotilu Osmana Paši objevila v sinopské zátoce Nachimovova průzkumná fregata. Mířily zpět do Konstantinopole poté, co Čečencům do Vardanu dopravily střelivo. Možná by se bitva vyvíjela úplně jinak, ale historie nezná kdyby.
Sčítání škod
O mohutnosti ruské dělostřelby svědčí následující čísla. Například Nachimovova vlajková 84dělová Imperatricja Marija, toho jména již druhá, v průběhu bitvy doslova dýchala novotou. Převzali ji do služby teprve 9. května 1853 a projektoval ji známý konstruktér I. S. Dmitrijev, pracující celý život pro potřeby námořnictva. V bitvě u Sinopu vystřelila celkem 2128krát a sama inkasovala 60 zásahů! Na palubě zahynulo 16 členů posádky a 39 bylo raněno. Loď o délce 60,8 metru a šířce 17 metrů měla plně naloženou tonáž 4160 tun a patřila do třídy Chrabrij. Ve výzbroji nesla kromě 58 děl o kalibru 36 liber (24 s dlouhou hlavní a 34 krátkých) také 8 děl 68liberních s dlouhou hlavní, vše na horní palubě doplňovalo ještě 24 děl 24liberních a 6 karonád v párech o 24, 12 a 8 librách. V září 1853 při transportu vojáků směr bojiště na Kavkaze se do jejích útrob vešlo 939 vojáků včetně vybavení. Na Konstantinovi napočítali 30 zásahů. Zahynulo 8 námořníků a 26 bylo raněno. Konstantin vystřílel 2466 ran. Co se týče dělostřelecké palby, byla druhou nejaktivnější ze všech, nejvíce vypálila Pariž o tonáži 4790 tun. Její dělostřelci poslali na turecké lodě 3952 ran. Samotná loď inkasovala 16 zásahů, jeden námořník zahynul a 16 bylo raněno. Turecká děla přitahovala i Tri Svjatitělja. Už měla být v podstatě vyřazená, ve flotile ji nahradil Konstantin, ale protože při inspekci došla komise k závěru, že je ještě v dobrém stavu a bojeschopná, stále patřila
Velký švindl_2.vyd_tisk.indd 98
05.09.2018 11:37:23 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251692
Raději nevyhrát?
99
mezi aktivní. Loď o tonáži 4913 tun nestřílela až tak masivně jako ostatní, jen 1923 ran, ale Turci ji trefili 48 zásahy a na palubě zabili 8 námořníků a 18 zranili. Osudu stejně neunikla, patřila mezi první válečné lodě potopené na Kornilovův rozkaz 11. září 1854 ve vjezdu do sevastopolského přístavu. Obdobně na tom byla Česma. Vystřelila 1539 ran, ale sama inkasovala 20 zásahů a po bitvě hlásila 4 zraněné. I Rostislav se činila, dostala sice 25 zásahů, tři námořníci zahynuli a hlásila neobyčejně vysoké množství 105 raněných, sama však vystřelila 3960 ran, nejvíce ze všech ruských válečných lodí.
Konec jedné éry
Bitvu u Sinopu považují námořní historici za velký předěl, poslední bojové střetnutí klasických plachetních válečných lodí, nemluvě o několika kolesových parnících, ty ale do boje prakticky nezasáhly. Až na Taif, který se dostatečně projevil, ale už mimo rámec zátoky, šlo opravdu o souboj plachetních lodí. Do budoucna moře patřilo úplně jinému typu lodí, těm se zdaleka viditelnými komíny, chrlícími těžký černý kouř. Takovým, jako francouzská řadová loď Napoléon, osazená parním strojem
Řadová loď Napoléon
Velký švindl_2.vyd_tisk.indd 99
05.09.2018 11:37:24 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251692