Raději nevyhrát?
97
námořníci jim dlouho nevěřili, protože manipulace s nimi byla velmi nebezpečná a hrozila častými výbuchy. Teprve Paixhansovi se podařilo vyvinout zpožďovací mechanismus dovolující vystřelovat granáty bezpečně a při plochých dráhách letu. Účinky granátů na dřevěné trupy válečných lodí byly skutečně obludné. Při explozi trupy doslova trhaly na třísky. Do výzbroje je jako první zařadila počátkem třicátých let Francie. Samotná hlaveň děla vážila 3,6 až 4 tuny a dostřel se zpočátku pohyboval okolo dvou mil.
Paixhansovo dělo
Rusové dělo také ve třicátých letech zařadili do výzbroje a v bitvě u Sinopu měla projít ruská děla zkonstruovaná podle vynálezu generála Paixhanse prvním bojovým křtem. Šlo o nejtěžší 60 a 68liberní děla na dolních palubách řadových lodí. Přesto se nad nasazením děl vznáší do dnešních dní určitý otazník. Podle všeho účinek dělostřelecké palby měl být pro dřevěné trupy lehčích fregat zničující. Likvidace všech tureckých lodí se protáhla na tři hodiny a většina z nich, sice poškozená, najela na břeh, místo aby se s rozervanými a rozstřílenými trupy potopila. Velmi zajímavá je i vzpomínka Adolphuse Sladea. Ve své knize Turecko a krymská válka z roku 1867 zmiňuje skutečnost, že ruská děla měla zpočátku (až hodinu a půl!) špatně nastavenou elevaci, takže trupy tureckých lodí prostě přestřelovala a ničila jen stěžně a takeláž. Mnoho tureckých námořníků se pokoušelo z lodí uniknout na člunech nebo
Velký švindl_2.vyd_tisk.indd 97
05.09.2018 11:37:23 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251692