21. Vrátili jsme se do ledového bytu. Té noci na horách předčasně napadl sníh a vítr už několik hodin bičoval údolí. Skla v netěsnících oknech drnčela, v pokojích fičel průvan. Sousedka, která měla během pohřbu u sebe Giuseppa, nám ho přinesla zpátky, ale když se s chlapcem v ruce přiblížila k matce, ta se k ní otočila zády. Ani Adriana ho nechtěla. Vzala jsem si ho já, sedla jsem si na židli a opřela hlavu o zeď. Držela jsem ho jen stěží, neměla jsem sílu. Cítil, že se na mě nemůže spolehnout, a tak se nehýbal. Ženy z ostatních pater pro nás připravily smuteční hostinu, jídlo a píti na stole. Nevím, jestli vůbec někdo jedl. Po nějaké době začal Giuseppe jevit známky neklidu, chtěl dolů. Po čtyřech dolezl k matce oblečené v černém, podíval se na ni zezdola velkýma tázavýma očima. Musela ho ve svém zoufalství vidět. Obešla ho, aby si šla lehnout do postele, kde zůstala až do následujícího odpoledne. Sousedky jí střídavě nosily šálek s teplým vývarem, jako pokaždé, když rodila, ale tentokrát jen křivila ústa. V následujících dnech nás zvaly ke každému jídlu, jednou ta, podruhé ona. Já raději zůstávala doma, spokojila jsem se [ 101 ]
Di_Pietrantonio_Navrátilka_vnitřek.indd 101
05.09.2018 16:59:41 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251684