„Já taky děkuji, a pozdravuj příbuzné.“ Žakelinka mu zamávala a lehla si zpět do pelíšku. Za chvíli uslyšela, že jdou kluci s maminkou domů, protože zarachotil klíč v zámku. Hned je šla v nových šatech přivítat. Zase si stoupla na zadní a ladnými pohyby kráčela do předsíně. „Jé, naše Žakelinka má šatičky!“ zvolal Kryštof nadšeně. „Kde jsi je vzala?“ „A sluší ti to, ty parádnice jedna!“ přidal se Filip. Maminka jen kroutila hlavou. „Ty chceš být modelka?“ Když přišel večer tatínek domů, taky Žakelinku obdivoval. V sobotu šli všichni do divadla a maminka si oblékla nové šaty. „Maminko, ty jsi krásná jako naše kočka Žakelinka!“ volal Kryštof. Na tom se shodli i tatínek s Filipem. A protože mamince slušely i jiné šaty, tak už říkali jen „maminko, ty jsi jako kočka“ a nakonec „maminko, ty jsi kočka.“ A potom to svým maminkám po jejich vzoru začali říkat i další kluci a další tatínkové.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251598