V té chvíli si Nick připadal před ostatními jako totální blbec, jako naprosá nula. Navíc také proto, že byl v kanceláři i detektiv ve výslužbě Doman, který byl určen k vyšetření případu. „Co ty tu pohledáváš?“ podivil se Nickův táta, když pohlédl do tváře svému bývalému parťákovi, který v této situaci proti němu stál jako sok. „Já nikdy neodcházím od rozdělané práce! Tohle je přeci můj případ!“ řekl detektiv Doman velice jasně a nehodlal se smířit s tím, že by mu někdo mařil jeho vyšetřování. „Neměl by sis, Johne, užívat klidného důchodu a nechat to raději na profících?“ řekl detektiv Doman, jemuž se neadekvátní postup jeho bývalého kolegy vůbec nelíbil. „Oprášil jsem starý odznak, který má hájit zákon a zároveň mého vnuka! Nedovolím, aby někdo, co si léčí mindráky z minulosti, ubližoval mému vnukovi. Aby mu zničil kariéru!“ „Ale prosím tě, důkazy mluví jasně! Tak proč se už konečně nepřizná?“ Bylo vidět, že detektiv by si moc přál, aby skončil za mřížemi. „To je jen tvé nepodložené tvrzení!“ hájil děda srdnatě svého vnuka. „Dědo, možná vím, kdo celý případ zincenoval. Vím určitě, kdo v tom figuroval!“ ozval se konečně Carlos na svoji obhajobu. „Ty víš, kdo je skutečným pachatelem?“ hleděl vnukovi zpříma do očí.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251595