vypadá jak křivák. S Pleškou už je vše zařízené, tento víkend k němu pošle někoho na menší návštěvu, čtyři pořádný vazby, až těm chlapec přijde pod ruku, má vymalováno. Pokud by ho nenašli, je domluveno, že pod záminkou vymáhání dluhu vtrhnou dovnitř, rozflákají televizi, rozpářou pohovku, aby konečně pochopil, která bije. Tentokrát mám skutečně chuť zabíjet. Několik hodin jsem diskutoval s Wangem, podle něj stačí najmout tzv. krmiče. Pleška říkal, že život jednoho Číňana se necení vysoko, když spadne letadlo, aerolinka vyplatí každému jen pár tisíc, v porovnání s tím má galerka ještě slušný tarif, najdeš mladýho vesničana, dáš mu nůž a deset tisíc, když dáš trojnásobek, poseče celou rodinu. Sejmout Kvapila nebude nic těžkého, je příliš slabý na to, aby se bránil nebo dlouho utíkal – šmik šmik, a je po všem. Ještě jsem se Wangovi svěřil, že jsem původně zamýšlel dát Kvapilovi pár desítek tisíc, aby mi musel podepsat potvrzení, Pleška se rozesmál, až se za břicho popadal: „To už je lepší dát je rovnou mně, nemyslíš?“ V jeho milieu se s ničím zkrátka nepářou. Domů jsem přišel ve dvě ráno, Sylva dělala, že spí. Rychle jsem se umyl a opatrně zalezl pod deku, zády k ní. Najednou se ke mně přitulila, odtáhl jsem se. Když to zopakovala, odtrhl jsem se větší silou: „Mám za sebou perný den, jsem unavenej, nemám chuť.“ Potichu se rozeštkala a já usnul. Nevím, kolik bylo hodin, když v ložnici rozsvítila. Probudilo mě to, uviděl jsem ji, jak se v hlavách postele schoulila do klubíčka a brečí, po tváři jí skutečně kanuly slzy. Neustále opakovala: „Odpusť mi, odpusť, odpustíš mi…?“ Byl jsem naštvaný: „Copak mě nenecháš spát!?“ Odmlčela se, slzy ale ronila dál. S lítostí jsem jí podal papírové kapesníky. Rukou je odmítla a tklivým hlasem se zeptala: „Byl to on?“ Srdce mi poskočilo, tohle smrdí, napadlo mě. „Jak můžeš vědět, že to byl on? Vy jste pořád v kontaktu?!“ Slabým hláskem odpověděla: „Když on tady byl, jen co jsi odešel, říkal…, říkal, že…“ Uchechtl jsem si: 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251490
„Tak proč jsi s ním neodešla, když je k tobě tak hodný? Tu věc má pořád u sebe, peníze, které mu to hodí, by mohly být i tvoje!“ Další vodopád slzí: „Miláčku, snažně tě prosím… Nech toho… Já už proti tobě nebudu…“ Ten hajzlík věděl, že mám jít do televize. Počkal si v kavárně naproti, a když mě viděl odjíždět, vyjel nahoru. Sylva tvrdí, že ho dovnitř nepustila, že ve dveřích prohodili jen pár slov. Čchen se prý zapřísahal, že půjde až do konce, stejně nemá práci, nějak k prachům přijít musí. Představoval jsem si tu scénu a pak mě napadlo: „On ti nenabídl, abys s ním odešla?“ Zavrtěla hlavou: „Jenom se omlouval, že mě uhodil. Ale já s ním, lásko, neodejdu, já chci zůstat s tebou, napořád!“ Rozlítil jsem se: „Ty seš fakt blbá, to svět neviděl! Kdybys ho zdržela, mohli jsme ho chytit a bylo by po problému!“ „Taky mně to napadlo, ale bála jsem se, že tě přepere, dělal bojová umění, víš?“ „Bojová umění?“ zachechtal jsem se, „nebo taky hovno z prdu! Myslíš, že se s ním budu jako prát já?“ „Ahá,“ docvaklo jí, „když já jsem tak hloupá, kdyby…“ „Jeho telefonní číslo máš? Starý je mimo provoz.“ „Nechtěl mi ho dát.“ Přilehla si, chytila mě pevně do náruče. „Dávej si na něj pozor, on je chytrej…“ Přiblížila se mi ústy k uchu a zašeptala: „Říkal, že se tě nebojí, prej má vysoko postaveného ochránce.“ Zmáčkl jsem jí ruku, ucítil prsten s falešným diamantem, u srdce mě zahřálo, na chvíli mě přemohla něha. Na druhou stranu vím, že jí nemůžu věřit ani slovo, už kvůli tomu, že si jistojistě neprohodili „jen pár slov ve dveřích“, když už mu otevřela, proč by ho nepozvala dál? Pak je tu věc s dítětem, kdyby opravdu bylo moje, proč by se jí Kvapil potřeboval omlouvat? Zase jsem to byl starý já – ta malá štětka je kolem mě samej cumel, kdo ví ale, co o mně říká za mými zády! Zahleděl jsem se do temnoty noci s neodbytnou otázkou v hlavě: Co když se tu spřádá jedno velké spiknutí? Dva konspirátoři, jeden uvnitř, druhý venku, jeden se tváří mile, druhý hrozí, co sledují? A kdo je ten Kvapilův ochránce? Otočil jsem se a v přítmí rozeznával obrys 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251490
jejích zad, naskočila mi husí kůže. Trvalo dlouho, než jsem se uklidnil. Stejně mi to nedalo, jak může tak dobře hrát? Vyplakat tolik slzí, tolik srdcervoucích zpovědí, nekonečné litanie… Ty vole, a co když je to všechno fejk?! Spal jsem až do odpoledne, probudil mě telefon. Volá Nina, Klátič prý dnes večer pořádá recepci, na kterou pozval dva důležité soudce, jestli se chci taky zúčastnit. Takovou příležitost si samozřejmě nenechám ujít. Zaprvé abych udělal radost Klátičovi, zadruhé rozšířil okruh svých vlivných známých. V advokacii sice nejsem žádné ořezávátko, ale výšin jsem také ještě nedosáhl, například případy nad dvě stě miliónů se mi vyhýbají, počítám tedy s naším řídícím partnerem, že mi helfne. V branži se ví, že čím výše postavené soudce znáte, tím důležitější kauzy vám svěří. Na stotisícovou vám stačí tykat si s tajemníkem, na miliónovou se soudcem, na desetimiliónovou s místopředsedou soudu a s miliardovou vám ani předseda tribunálu nepomůže, to už se radši pomodlete k Pánu Nebes nebo Buddhovi. Klátič Chu se v těch posledních přímo topí, na udržování konexí ale vynakládá ohromné sumy. On mahjong nehraje, miluje ferble na tři karty. Loni uspořádal recepci se soudci druhé instance, jenom dýška pro obsluhu se tu noc vyšplhala na padesát táců. Pak se mi svěřil, že celá sranda ho stála ke dvěma miliónům. Na můj nevěřícný výraz ve tváři jen utrousil, že to nepovažuje za prodělečný podnik, že hraje ve velkém, s případy na instančních soudech už mu to teď půjde jako na drátkách. Vzhledem k tomu, že Sylva byla opodál, nemohl jsem s Ninou hovořit o všem. Zeptal jsem se kde a v kolik. Prý se pro ni mám stavit v pět a ať nezapomenu vzít nějaký prachy, pořádný balík peněz. Zažertoval jsem: „Mám takový pocit, že Klátič si tě velmi váží, jak jsi minule moc hezky rozlévala čaj!“ To ji rozesmálo, pak se zničehonic zeptala: „Prosím tě, co je s tím tvým kamarádem Bystroněm? Jak může existovat něco tak odporného?“ „Co tím přesně myslíš?“ Znechuceně odpověděla: „Vyspat se s ním, dobře, když je potřeba, ale on k tomu chce ještě láskyplná slovíčka?!“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251490