Robinson5-zlom.qxd30.8.201819:36Stránka98
KAPITOLA DVANÁCTÁ Po obědě dorazili Tayte a Jean do umělecké galerie a aukčního domu Johanna Langnera na schůzku s Langnerovým synem Rudolphem, kterou si domluvili na dvě třicet, s předstihem. Rudolph se stále věnoval svému klientovi, když vstoupili do moderní dvoupatrové budovy v Kunstarealu – v umělecké čtvrti v centru Mnichova. Čekali v patře pod hlavní aukční síní, v galerii, kde si zájemci o koupi mohli před aukcí prohlédnout umělecká díla. Nejdražší kousky bylo možné shlédnout jen po předchozí domluvě v místnosti vedle hlavní galerie a právě tam, jak jim bylo řečeno, se Rudolph Langner zrovna nacházel. „Chtěla by sis vzít něco domů?“ zažertoval Tayte, zatímco stáli u obrazu, kterému tak úplně nerozuměl. Tvořilo ho vlastně jen velké špinavě bílé plátno s tmavě oranžovou čárou uprostřed. „Co myslíš, že to má být?“ Jean obraz studovala a nakláněla hlavu ze strany na stranu. Pak s ní zavrtěla. „Že by západ slunce?“ Tayte o autorovi nikdy dřív neslyšel, podle ceny jeho díla o něj ale musel být na trhu velký zájem. Rozhlédl se po obrazech vystavených okolo. Muselo tu být skoro sto děl a bylo jasné, že pro Langnerovu galerii představují jmění na provizích. Jeho oči zabloudily do zadní části místnosti, odkud k nim cílevědomým krokem mířil vysoký, atleticky vyhlížející muž v černém polo triku a na míru šitém stříbřitě šedém obleku. Když se přiblížil, začal se usmívat a Tayte pochopil, že právě za ním sem s Jean přišli. Tayte hádal, že mu bude kolem čtyřiceti let. Měl
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251429