Myslivče, proč jsi nezakročil již na podzim — v době odstřelu? Útrpně se usmál: „Dokud koroptve držely, nebyly vybarvené — neznal se tento stav, a když vybarvily, nedržely již. Přes to jsem se pokusil o vyrovnání poměru pomocí plátěného draka. Leč on je velmi nedokonalý pomocník v tomto lovu. Koroptve se bojí jeho zjevu, odtahují při zemi, takže není viděti znak kohoutků — hnědou podkovu na prsou. Tlupy remlíků možná nejsou zdejší, přišly z polních honiteb, v nichž držící zaječice byly vystříleny a oni — nedržící — ušli smrti a teď se potulují krajem a ubíjejí zaječice. I zde jsem svoji povinnost vykonal. Při lesních honech s honci nebyly střelci obsazeny zadní části lečí (zaječice rády prorazí řady honců a jdou zpět), zato bylo dosti předních křídelních střelců, kteří jsou neštěstím remlíků. Nuže rcete, slečno výčitko — jak jinak jsem to mohl usměrnit…? Vidíte, uznáváte, že to nebylo možné, ale bude to lehké teď. Nesmíš — zákon zakazuje! „Zákon“ — vykřikl, „zákon, ta psaná urážka lidské dokonalosti? Ne — ten mně není překážkou. Chrání-li člověka před člověkem, slabost před silou, pravdu před lží nebo zvěř před bouchalem — budiž respektován, ale pro nás myslivce
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251396