asi vlivem těch drog z bylin, které vypila. Protáhla se a posadila na dece. Dala si několik každodenních cviků, které už dělala automaticky každé ráno. Poděkování Luně a pozdrav Slunci. A potom se sbalila a vyrazila k návratu domů za Marcíou. Co by tady také dál dělala? Svůj úkol splnila, přečkala sama noc v divočině a mohla se vrátit. Šla stejnou cestou, jakou ji včera její učitelka přivedla. Za tu dobu, co spolu trávily mnoho času v nedotčené přírodě, už se naučila vnímat okolí a orientovat bez map a směrových cedulí. Ke svému velkému překvapení zjistila, že má orientační smysl, stačilo ho jen začít používat. „Jaká byla noc?“ Marcía před ni položila talíř s jídlem a posadila se na židli naproti ní. „V pohodě,“ odpověděla hladová Beáta s plnou pusou. „Stalo se něco zvláštního?“ „Nic.“ „Nikoho jsi třeba neviděla?“ „Jo, vlastně za mnou přišli dva jaguáři.“ „Dva?“ „Ano, žlutý a černý. Jen tak stáli a dívali se na mě.“ „Dobře, moc dobře,“ Marcía se spokojeně usmála. „Černý jaguár představuje ženu a ten žlutý zas muže. Luna a Slunce. Jsi v dokonalé rovnováze, připravena na další stupeň učení.“ Beátě zprvu nic nového na dalším učení nepřipadalo. Další série cvičení, další rostliny a jejich zpracování, meditace, vyprávění různých příběhů z historie zdejších léčitelek, až do chvíle, kdy při jedné z masáží zajela Marcía rukou mezi Beátina stehna. Ta překvapeně ztuhla a ani se nehnula. Marcía její 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251332