Prchal ho plácl do ramene. „To je moje vypálenka. Je trochu zrádná… omluvenka nebude žádná,“ zarazil hejkala, jenž krčil nad odlívkou nos, „je třeba se zahřát, když jsou ta chladna.“ „Voní po medu,“ přičichl si Vlasáč a kudrnatý vozembouchový kolohnát to bezeslovně odsouhlasil. „Tak kupředu, než nám hrdla zrezaví… na zdraví!“ Zavelel Plešoun a všichni do sebe nápoj hodili najednou. Brmbalíkovi projela hrdlem neznámá palčivost. Chvilku lapal po dechu, takže nevyrazil slastné oddýchnutí jako ostatní. Než ho našel, zrudnul jako rak. Pak se mu ale tělem rozlila energie a on si z toho až dupnul. Kapelník se zasmál. „Ta kope, co? To je něco. Zlatý venkove. Tak konec pauzy, pánové.“ Zase začali hrát. Jak byl hejkal posílen vypálenkou, tak do hlasu dával ještě víc energie. Jak byl ráži, získal odvahu a domluvil se s kapelou, že jednu píseň zazpívá úplně sám.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251238
Postavil se před Rokery a všem přítomným zvučně a hodně nahlas zapěl hymnu divoženek, kterou se naučil od Hrkmíny. Byl to velký úspěch. Celý šenk vstal, tleskal, pískal a hulákal. Hejkal poprvé drobně pocítil, jak chutná sláva. Cítil se šťastně. Asi by byl méně šťastný, kdyby tušil, že tím svým sólovým vystoupením prozradil svoji polohu. Pátrači pod vedením hejkala Mocondry konečně zjistili, kde se hledaný nachází.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251238
*45*
To byl Brmbalík tak hlasitý, že jeho zpěv dolétl až k uším pátracího týmu? Ale vůbec ne. Zpěvák byl sice opravdu hodně slyšet, jenže jeho hlas by do boromírského lesa nedolétl ani náhodou. Jak se tedy Mocondr a jeho společníci z patroly dozvěděli, kde jejich cíl pobývá? Nu, bylo to docela prosté. Protože během večera pátrali po lese bezvýsledně, dohodl se Mocondr s představeným nočních ptáků výrem Bubou na leteckém hlídkování. Ačkoliv to vypadalo jako akt zoufalosti, ukázalo se, že lepší nápad nemohl velitel pátračů dostat. Jedna ze sov se zatoulala dosti daleko od okraje lesa. Najednou zaslechla divoženskou hymnu, tak zalétla blíž ke vsi. Čím byla blíže, tím si byla jistější, že slyší hlas hledaného hejkala. Nakonec přistála na střeše místní krčmy. Opatrně nahlédla přes okénko, a bylo to jasné. Brmbalík stál v rohu místnosti a zrovna sklízel zasloužené ovace za svůj výkon. Sova si potichu začala houkat sama pro sebe.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251238