protože to, co je nyní v jeho centru, je nejstarší a první fontána v Miláně, postavená v roce 1780 a mnohokrát rekonstruovaná. Avšak vraťme se k San Bernardinu alle Ossa. Kostel na náměstí Santo Stefano (Sv. Štěpán), kde vedle sebe dnes sousedí dvě pizzerie a jeden stánek, co slouží jako průchod pro studenty, kteří jej ze sídla Státní univerzity používají, aby se dostali do ulice Via Larga, je pravým mistrovským dílem hřbitovního odpadu. Bohužel je však obtížné ho navštívit, poněvadž už se v něm nekonají bohoslužby a je věčně uzavřen pro opravy. Jestli ho tedy najdete zavřený, můžete si cestu zopakovat po nějakém tom desetiletí. Z původního kostela ze středověku z něj zůstala pouze obnovená fasáda z r. 1679. Jeho nejvýznačnější částí je kaple, v níž se dochovalo několik lebek a lidské kosti umístěné po bocích a kolem oltáře na způsob znepokojujících ozdob. Lebky a kosti v kostele San Bernardino alle Ossa (s trochou fantazie tedy „Kostel mrtvých San Bernardino“) pocházejí ze zrušených milánských hřbitovů ze sedmnáctého století. Ostatní
lebky
se
nacházejí
v truhlicích
nad
původními
vchodovými dveřmi (nyní změněnými) a všechny patří odsouzeným k smrti ze století předcházejícího „osvícenému“. Někteří byli původně pohřbeni v masových hrobech blízkého hřbitova uvnitř nemocnice Sv. Štěpána v Brolo, která se pak stala
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251237
Hlavní nemocnicí degli Sforza a nakonec pak ještě Studijní univerzitou Milán. Kostel Sv. Bernardýna alle Ossa míval mezi svými fanoušky několik evropských vládců, milovníky hrůzy, a v r. 1738 Jan V., král portugalský, jím byl při své návštěvě Milána natolik zasažen, že si vyžádal navrhnout a nechat udělat podobný v Lisabonu - neví se ale, odkud pocházejí tamější kosti a lebky. Zůstaneme-li ještě u tématu kostí, mnohé byly posbírány v jednom kostele, který už přes dvě stě let neexistuje a který se nacházel na nynějším náměstí San Babila. Jmenoval se Kostel Sv. Marty alle Ossa a nález zahrnoval pozůstatky některých ušlechtilých milánských zahynulých na mor v r. 1932. Některé z ušlechtilejších kostí historie Milána jsou střeženy v kryptě základové desky obelisku věnovaného „Pěti dnům Milána“ na stejnojmenném náměstí. Jsou to kosti pocházející z kostela Hlavní nemocnice, náležející některým z 372 lidových občanů, kteří mezi 18. a 22. březnem 1848 zemřeli při vykazování rakouských vojáků z města. Nejkurióznější věc z celé události mimo to, že se odsud odnášely knihy ze školy, je fakt, že toto náměstí ještě dříve než přijalo jméno historické události, která se stala poté, bylo známo jako nejméně cudné z celého Milána. Předtím se totiž jmenovalo Porta Tosa („porta“ = brána, „tosa“ nebo „tusa“ znamená v milánštině děvče) a ve svém centru mělo oblouk
zdobený
nízkým
reliéfem
jedné
„slečny“,
která
si
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251237
s roztaženýma nohama holila ohanbí podle jednoho tradování o vzpomínce na prostitutku, jež záměrně mátla vojáky Fridricha I., aby s nimi trávila čas (než se vyholila) a stále jej prodlužovala, když se jednalo o útok na zdi města. Ten reliéf se nyní nachází v muzeu Pevnosti Sforzesco. Pozůstatky nejstaršího milánského hřbitova jsou však v bazilice Svatého Eustorgia na stejnojmenném náměstí a blízko náměstí 24. května u vnitřního přístavu Darsena. V jeho základech jsou tzv. „milánské katakomby“, tři krypty skrývající vše to, co zůstalo z románského a raně křesťanského hřbitova, s hrobkami, volně pohřbenými mrtvolami i těmi zpopelněnými z různých období, pohanskými i křesťanskými epigrafy a také s jednou hrobkou v kapličce nalezené pod úrovní kostela a poté zrekonstruovanou. Bazilika Sv. Eustorgia, jež zůstává jednou z nejkrásnějších v Miláně, vděčí své proslulosti napříč stoletími díky mýtu, který vytvořila také hrobka Tří králů. Vše začalo dle legendy ve čtvrtém století po Kristu, kdy sem Svatý Eustorgio dovezl svaté relikvie. Ty mu daroval císař Konstantin v Konstantinopoli. Když tam umístil také pozůstatky Tří králů, sám Sv. Eustorgio také zemřel a nechal se tam pochovat. Podle jiných zdrojů však kostel nechal postavit jiný Eustorgio, a to Eustorgio II. v r. 512, který ho věnoval svému předcházejícímu jmenovci, žijícímu o dvě stě let dříve. Ať to bylo jakkoli, víme také, že v r. 1122 ho Barbarossa (jak se zdá) zlikvidoval a přivezl pozůstatky Tří králů do Kolína nad Rýnem. Kostel byl třicet let poté zrekonstruován a dále rozšiřován až
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251237