Carina: „O čem to mluvíš? To ty se tady rozkřikuješ, ty tady kritizuješ. Jen se na sebe podívej.“ Morten: „Zkus se trochu uklidnit. Vždyť ani nevíš, co říkáš.“ Carina: „Laskavě toho nech. Ty si myslíš, kdovíjak nejsi chytrej, jenže vůbec netušíš, o co tady jde.“ V této slovní výměně chybí jedno důležité slovo. Zkuste si tu diskuzi přečíst znovu a zamyslete se, jaké slovo to asi je. Chybí tam osobní zájmeno, slovíčko já. Tohle slovo schází často, pokud uvízneme v nepříjemných diskuzích. Máme totiž natolik napilno, abychom druhému vysvětlili, že nemá pravdu a vidí to špatně, že zapomínáme mluvit sami o sobě. Proč je to ale problém? Problém tkví v tom, že když se vyjadřujeme k tomu, jaký „je“ náš partner či jak se cítí, těžko se mu to poslouchá. Jestliže se vůči partnerovi vymezujeme, povede to často k tomu, že se bude cítit nepochopený. Takže bude mít potřebu se bránit. Proto je záhodno mluvit z pozice já. Díky tomu budeme hovořit sami o sobě, nebudeme podsouvat cokoli partnerovi a zvyšujeme tím šanci, že si nás bude chtít vyslechnout. Ne že by bylo používání zájmena ty zakázané. Mluvením z pozice já nepoukazujeme na to, že se ve svých tvrzeních zcela vyhneme slovu ty. Avšak díky pozici já dáváme najevo, že naším východiskem jsou naše prožitky. Své ženě klidně můžu říct: „Bylo mi nepříjemné, jak jsi mě včera zkritizovala.“ Avšak místo toho, abych plýtval energií na to, že budu své ženě vykládat, že (objektivně) udělala něco špatně, měl bych čas i energii využít na vylíčení toho, jaký dopad na mě celá situace měla – a sice že já z toho byl smutný a že jsem se cítil bezmocný. Příklady mluvy z pozice ty a z pozice já: 1. 99„Včera jsi to fakt přehnala, jak ses do mě
pustila. To si nemůžeš dovolit.“ (pozice ty)
102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251190
99„Včera mi bylo líto, že ses do mě tak pustila.
Cítil jsem se hodně zneuznaný, a obzvlášť smutný jsem byl proto, že jsem se fakt snažil připravit dobrou večeři a všechno nachystat, než přijdeš domů.“ (pozice já) 2. 99„Často mě nutíš k sexu a fakt to s tím
přeháníš. Vzpamatuj se! Máš úplně nerealistické potřeby.“ (pozice ty) 99„Když se mě snažíš přemluvit k sexu, cítím se bezmocná. Na jednu stranu ti samozřejmě chci udělat radost, ale na druhou stranu mi připadá těžké být si s tebou fyzicky blízká ve chvíli, kdy jsme takhle rozkmotření.“ (pozice já) Pozice já se samozřejmě nevyznačuje jen používáním slovíčka já nebo jsem. V mnohem hlubším a širším smyslu to znamená mluvit o sobě upřímně a odvážit se být osobní a zranitelní. Kdybychom to měli vyjádřit matematicky, mohli bychom říct, že bychom měli z 20 % mluvit o tom, co udělal druhý, a z 80 % o tom, co nám jeho chování přivodilo. Zmíníme tedy nějakou situaci (např. partnerův nepříjemný komentář na naši adresu), načež se rozpovídáme, jaký efekt to na nás mělo. Mluvíme o situaci (S) a jejím efektu (E). Tím, že o sobě budeme takto hovořit, zlepšujeme šanci, že ten druhý situaci uvidí stejně jako my. Uvedu několik příkladů výroků, které jsou inspirované touto logikou situace a jejího efektu: 99Opravdu mě mrzelo (E), jak jsi zkritizovala mou
rodinu (S). Uvědomil jsem si, že tebe i další lidi někdy ponižují (S), a nemám z toho ani trochu radost (E).“
103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251190
99Po naší neshodě (S) jsem byla hodně
nešťastná (E). Znovu jsem si uvědomila, že spolu neumíme moc dobře komunikovat (S), a jsem z toho sklíčená a smutná (E).“ 99Po té naší další nedávné trapné epizodě se sexem (S) jsem se na sebe, tebe i osud hrozně naštvala (E). Připadá mi fakt nefér, že to pro nás musí být tak těžké (E).“ Tyto „řečové akty“ je ostatně vhodné použít i při hezkých prožitcích. Podrobně partnerovi vylíčit, co v nás vyvolá (E), když nám koupí květiny, prohodí milou poznámku či si nás vyslechne (S), může být opravdu přínosné.
Tvrdé a měkké pocity Mluvíme-li o efektu konkrétní situace, snadno se stává, že prohlásíme, že nás to či ono popudilo a že se na partnera zlobíme. Je to typická odpověď, kterou dostávám v případě, kdy se při párové terapii jednoho z partnerů zeptám na to, co v něm vyvolalo chování jeho protějšku. Zlobit se je samozřejmě někdy v pořádku a nutné, avšak je vhodné zauvažovat, zda se v některých případech za pocitem zloby neskrývají jiné důležité pocity a trápení. Chceme-li mluvit sami o sobě, možná bychom se v první řadě měli pokusit naučit hovořit o těchto skrytých pocitech. Bezprostřední agresivní reakce totiž může na partnera zapůsobit dost nešťastně. Vztek, podráždění a agrese v širším slova smyslu budou mít v mnoha ohledech za následek, že si bude ten druhý připadat pod palbou kritiky a ponížený, což snižuje jeho schopnost projevit upřímný zájem. Poměrně nedávno jsem zažil pocit strachu. Pozdě odpoledne jsem se vrátil domů z práce, jenže oproti očekávání nebyla moje žena se
104
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251190