Arménská genocida
kteří za několik měsíců své existence získali stovky přívrženců, ba dokonce schválení od samotného konstantinopolského patriarchy. Během stejně krátkého času se však jedna z jejich tiskovin dostala do rukou osmanské policie, což mělo za následek rozsáhlé zatýkání a proces se 76 osobami, z nichž 40 bylo nakonec odsouzeno. Jejich tresty se pohybovaly v rozmezí 5–15 let, ale většina byla propuštěna již po roce věznění a zbytek po dalších dvou letech na přímluvu patriarchy Nersese II. Politikou hamídíjského režimu bylo tehdy především udržet klid a nedat záminku k cizímu vměšování, proto například Vysoká Porta popřela, že vůbec došlo k zatýkání z politických důvodů. 154 První ze tří velkých arménských politických stran byla založena v roce 1885 bývalými žáky významného učitele a publicisty Mkrtiče Portugaliana, který se stal jejím duchovním otcem. Nová organizace dostala jméno Armenakan po revolučním časopisu Arménie, který Portugalian publikoval ve svém marseillském exilu. Program Armenakanu byl nacionální a bez socialistických prvků. Hlavním cílem strany bylo „zajistit Arménům právo na samosprávu skrze revoluci“. Armenakan zamýšlel dosáhnout svých cílů ve srovnání s dalšími arménskými stranami relativně umírněnými prostředky. Soustředil se na vyzbrojování místní populace, pašování zbraní přes perskou hranici a sebeobranu arménského obyvatelstva. Samotná revoluce měla následovat až po delším období pečlivých příprav. Armenakan se chtěl až na výjimečné situace vyhnout demonstracím, užití teroru i trestům smrti, přesto arménská historička Louise Nalbandianová ve své knize předkládá tři příklady, kdy tomu tak nebylo. Činnost strany se soustředila ve vanském vilájetu a v praxi se omezovala na akce lokálního charakteru. Největší pozornosti v období před hamídíjskými masakry se straně dostalo v květnu 1889. Po přestřelce s osmanskými četníky zůstali dva mrtví revolucionáři pašující zbraně, u nichž se našly písemnosti prozrazující cíle revolucionářů.155 Sociálně-demokratická strana Hnčakjan156 vznikla roku 1887 v Ženevě z kroužku arménských studentů okolo Avetise Nazarbekiana a jeho pozdější 154
Tamtéž, s. 85–89. Tamtéž, s. 90–101. 156 Pojmenování členů strany hnčakovci je odvozeno od názvu stranického periodika 155
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251068