kdyby tak na mě někdo někde čekal U večeře jsou všichni v dobré náladě. Nebylo to jen tak, protože místní policajt je pěknej vůl. A navíc ochmelka. Jsme konec konců na venkově. Tak jako jeho brácha a bratranci před ním si Alexandre udělal řidičák o prázdninách u babičky, protože na venkově jsou sazby nižší než v Paříži. Kurs tady vyjde skoro o tisícovku levněji. Protentokrát se ochmelka dostavil víceméně na lač no a podškrábnul to svý růžový lejstro, aniž by se nějak předváděl. Alexandre bude smět jezdit golfem svojí matky, pokud ho ovšem nebude potřebovat ona. V tom případě si vezme starou stočtverku, která stojí ve stodole. Tak jako ostatní. Stočtverka je ještě v celkem dobrém stavu, až na to, že smrdí po slepičincích. Je konec prázdnin. Brzy se bude muset vrátit do velkého bytu na Mozartově třídě a nastoupit do soukromé obchodní školy na třídě Saské. Tahle škola ještě nevydává diplomy, které by uznával stát, ale zato má takový ten komplikovaný název se spoustou iniciál: SIERP nebo RIPS nebo VIMP nebo něco podobného (Vyšší Institut Mého Pozadí). Naše milé selátko se během těch letních měsíců hodně změnilo. Zprostopášnělo a dokonce se dalo na kouření. Zapaluje si Marlbora Light. A to všechno kvůli svým novým známým: sčuchnul se se synem místního velkostatkáře, Franckem Mingeautem. A tenhle kluk je fakt číslo. Prachů jako šlupek, nápadný, hřmotný a hlučný. Zdvořile zdraví Alexandrovu babičku, ale přitom si omrkává jeho mladší sestřenice.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251050
Junior Franck Mingeaut je rád, že poznal Juniora. Díky němu se dostane do společnosti, na večírky, kde jsou dívky štíhlé a hezké a kde se místo piva podává rodinné šampaňské. Instinkt mu říká, že se musí ubírat právě tudy, chce-li si obstarat své místo v teplíčku. Zadní místnůstky v hospodách, neotesané Marilynky, kulečník a zemědělské výstavy – to se člověku časem omrzí. Zato takový večírek u slečny z Tentononc na jejím zámku Tentononcštejn – tomu se říká dobře vynaložená energie! Devermont Junior je rád, že má za kámoše toho zbohatlíka. Díky němu rozrývá svým sportovním kabrioletem štěrkované dvory, túruje motor na okreskách v Touraine, dělá si šoufky z křupanů ve starejch renoších, kteří by udělali líp, kdyby tu kraksnu nechali stát u pangejtu, a nasírá svýho tatíka. Rozepnul si ještě jeden knoflík u košile a dokonce si znovu pověsil na krk přívěšek, kterej dostal při křtu – ve stylu tvrďák s dosud něžným srdcem. Holky to žerou. Dnes večer se koná letní slavnost s velkým S. Hrabě s hraběnkou de La Rochepoucaut ji pořádají na počest své dcery Eleonore. Veškerá smetánka bude přítomna. Od Mayenne až po sám konec Berry. Výkvět mondénní společnosti. Mladých dědiček, které jsou ještě pannami, co hrdlo ráčí. Peníze. Ne zvonění peněz, ale jejich vůně. Výstřihy, mléčně bílá pleť, perlové náhrdelníky, ultralehké cigarety a nervózní pochichtávání. Pro Francka a Alexandra je to velký večer. Vůbec nepřipouštějí, že by tam mohli chybět. Pro tamty lidi zůstane bohatý statkář pořád jen oby čejným sedlákem a dobře vychovaný průmyslník pouhým
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251050
kdyby tak na mě někdo někde čekal dodavatelem. O důvod víc, proč se napít jejich šampaňského a opíchat jejich holky v křoví. Některé z těch laněk nejsou tak plaché, jak by se mohlo zdát. Pocházejí přímo z rodu Godefroye z Polívkova a nebudou nic namítat, když nejnovější křížová výprava zajde o něco dál. Franck nemá pozvánku, ale Alexandre zná chlapa, co bude stát u vchodu, takže žádnej problém – vrazíš mu kilo a nechá tě projít. A když po tom budeš zvlášť toužit, může dokonce zahulákat tvý jméno, jak se to dělá v salonech Autoklubu. Průšvih je ale s autem. Auto je důležité, aby člověk došel cíle i se slečnou, která se na křoví ošklíbá. Kráska, která se nechce vracet příliš brzy, propustí papínka, a když noc pokročí, musí si najít kouzelného prince, který ji zaveze domů. V kraji, kde jedni od druhých bydlí desítky kilometrů daleko, jsi bez auta odsouzený k panictví. V tomhle ohledu je situace kritická. Franck nemá svůj vysavač na lasičky ( je v servisu) a ani Alexandre teď zrovna nemá golfa své matky (odjela s ním do Paříže). Co zbývá? Bleděmodrá stočtverka se slepičinci na sedadlech a podél dveří. Na podlaze je dokonce sláma a na předním skle nálepka „Lov patří k přírodě“. Bože, to smrdí! „A co tvůj tatík? Kde vlastně je?“ „Odjel.“ „A jeho bourák?“ „No… Je tady. Proč?“ „Proč je tady?“ „Protože ho má Jean-Raymond pořádně vydrhnout.“ (Jean-Raymond je správce.)
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251050