kdyby tak na mě někdo někde čekal U večeře jsou všichni v dobré náladě. Nebylo to jen tak, protože místní policajt je pěknej vůl. A navíc ochmelka. Jsme konec konců na venkově. Tak jako jeho brácha a bratranci před ním si Alexandre udělal řidičák o prázdninách u babičky, protože na venkově jsou sazby nižší než v Paříži. Kurs tady vyjde skoro o tisícovku levněji. Protentokrát se ochmelka dostavil víceméně na lač no a podškrábnul to svý růžový lejstro, aniž by se nějak předváděl. Alexandre bude smět jezdit golfem svojí matky, pokud ho ovšem nebude potřebovat ona. V tom případě si vezme starou stočtverku, která stojí ve stodole. Tak jako ostatní. Stočtverka je ještě v celkem dobrém stavu, až na to, že smrdí po slepičincích. Je konec prázdnin. Brzy se bude muset vrátit do velkého bytu na Mozartově třídě a nastoupit do soukromé obchodní školy na třídě Saské. Tahle škola ještě nevydává diplomy, které by uznával stát, ale zato má takový ten komplikovaný název se spoustou iniciál: SIERP nebo RIPS nebo VIMP nebo něco podobného (Vyšší Institut Mého Pozadí). Naše milé selátko se během těch letních měsíců hodně změnilo. Zprostopášnělo a dokonce se dalo na kouření. Zapaluje si Marlbora Light. A to všechno kvůli svým novým známým: sčuchnul se se synem místního velkostatkáře, Franckem Mingeautem. A tenhle kluk je fakt číslo. Prachů jako šlupek, nápadný, hřmotný a hlučný. Zdvořile zdraví Alexandrovu babičku, ale přitom si omrkává jeho mladší sestřenice.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251050