opatrné,“ řekla Oksana. Pak se naklonila ke mně a povídá: „To víš, že jsme pořád tři. Viď, Valkýro? Pojď, ukážeme mu, že jsme pořád trojka, a ne dvojka.“ Začala mne svlékat. Valkýra se nenechala dlouho pobízet: „Teda tohle mi chybělo. Ženská je ženská, ale chlap je chlap.“ Sundala trenky a uchopila můj úd pevně do dlaně. Vzdychla a rozjeli jsme jízdu ve velkém stylu. Holky získaly zbylé peníze během dvou dní. Já v té době přemýšlel, jak také ještě získat nějaké prachy. Ale na nic jsem nepřišel. Volal mi Harbych. Ať se prý stavím. Tak jdu. Šéf je šéf a je nutno jej poslouchat. Třeba má pro mě připravený ten milión. U něj v kanceláři seděl on, doktor Smrt a ještě jeden člověk. „Vidím, že nás je stále více,“ říkám a ukazuji na dalšího člověka v kanceláři. „To je… to je… to je ti u prdele, Jirásku. To neřeš. Jak jsi na tom s ředitelem finančního úřadu. S Ing. Svobodou? Kdy bude schůzka? A kdy budou peníze?“ „No, kontaktoval jsem jej, zrovna nemá čas,“ říkám vymyšlenou lež. Harbych povídá: „No tak fajn, řekni mi jeho číslo, zavolám mu! Teď.“ „Já nevím z hlavy. Takhle najednou. Nepamatuji si čísla.“ „Ale no tak, Jirásku. Nehraj to na mě, kreténe. Jsi levák. Jedeš na mě levou.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250894