20
Andrea Finková, pokud je mi známo, nikdy neřekla, že by v životě každé ženy měl být taky řidič dálkové dopravy. O řidičích dálkové dopravy to ale nevypovídá nic. Vypovídá to jen něco o tom, že i nositelé Nobelovy ceny mají své slepé skvrny. S řidiči dálkové dopravy jsem odjakživa něco měla. Už od mala. Není tak úplně pravda, že vše relevantní ohledně hudby je řečeno s Hansim Hinterseerem. Zlatá zrnka se najdou i v country a westernu. Když jde o náklaďáky a muže, kteří s nimi jezdí. Jedeme okolo poštovního terminálu. Na druhé straně železničního pozemku je vidět centrum DGI a zbytky bývalých Masných krámů. „Za mého dětství,“ začnu, „stávali dálkoví řidiči u Masných krámů a kolem Senného trhu. Auta parkovala v dlouhých řadách, byly tu bufety, kde řidiči snídali. Máma mě tudy vozila v golfkách.“ „Jak je možné, že tě babička vozila v golfkách tudy?“ To se ptá Thit, jakoby mimochodem. Za její uvolněností se skrývá ostražitost. „Táta si odpykával trest v Západním vězení. A máma se procházela ráda. Chodila tam za ním na návštěvy pěšky.“ Jsme na dálnici vedoucí podél Køgeského zálivu a míjíme první logistické centrum. To přichází v úvahu, pokud se člověk chce setkat s dálkovými řidiči. Ale není nejlepší. Uhnu z dálnice na dalším výjezdu. Nejdřív to vypadá jako omyl, který povede do bezútěšných předměstí. Pak se ale skutečnost otevře.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250765