Ondřej Vodička: Oděni ve cti a železe
↓ Obsah
Disciplína
V momentě, kdy se lokální představitelé zdráhali dát své svolení ke kontribucím a nedošlo k dohodě se zástupci vojsk, hrozilo nebezpečí drancování. To často probíhalo navýsost surově a ve středu zájmu vojáků nebylo jen jídlo, ale také manželky, dcery a každá drobnost, kterou by si mohli přilepšit k žoldu. Civilisté navíc obvykle nenechávali vojáky dobrovolně brát si cokoliv, co se jim zachtělo, plenění tedy občas končilo násilnou smrtí. 139 To platilo i vice versa: „[b]ohužel kapitán Boswell, který šel za plukem, byl zabit několika ničemnými vesničany, za všech okolností nepřáteli vojáků.“ 140 Udržení přízně a podpory obyvatel ve stabilním a relativně nekonfliktním poskytování ubytování, jídla a informací se mnohdy jevilo jako klíčové, vojáci tedy byli za nepovolené plenění přísně trestáni. Individuální plenění navíc příliš rychle vyčerpávalo zásoby z dané oblasti a ničilo všechno ostatní, a tím byl i narušován tolik potřebný systém kontribucí. 141
139
140
141
Black, European Warfare 1494–1660, uvádí příklady ohrožení civilistů během 16. a 17. století ze strany vojáků. Jinak doporučuji již zmíněnou Kiliánovu knihu Příběh z doby neobyčejného šílenství, především kapitolu „Pacifista“. Monro, Part I, Expedition, 4: “unfortunately Captaine Boswell comming after the Regiment was killed by a number of villanous Boores, ever enemies to souldiers.” Parker, The Military Revolution, 65. Výše uvedená strategie čerpání zásob z území na kterých se vojsko zrovna pohybuje, je krásně vyjádřitelná latinskou frází bellum se ipsum alet, neboli válka se nakrmí sama.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250481