Teprve jakoby úvod k poslední třetině textu se postuluje potřeba změny nejen v rovině politické, nýbrž i v rovině osobní, a to především v oblasti morální. Odpovědnost za dodržování občanských práv sice padá především na politickou a státní moc – ale nejen na ni. „Každý nese svůj díl odpovědnosti za obecné poměry, a tedy i za dodržování uzákoněných paktů, které k tomu ostatně zavazují nejen vlády, ale i všechny občany.“5) A tady začíná apologie Charty, že není opozicí (tj. nepovažuje se za ni), že je jen volným neformálním sdružením občanů, kteří se chtějí jednotlivě i společně zasazovat o respektování občanských a lidských práv obsažených v právě ratifikovaných mezinárodních paktech. „Charta 77 není základnou politické opoziční činnosti. […] Nechce tedy vytyčovat vlastní program politických či společenských reforem či změn, ale vést v oblasti svého působení konstruktivní dialog s politickou a státní mocí, zejména tím, že bude upozorňovat na různé konkrétní případy porušování lidských a občanských práv, připravovat jejich dokumentaci, navrhovat řešení.“6) Ale i když Charta 77 vlastní program politických reforem vytyčovat nechce, v její kritice je takový program obsažen. Odmítá bezmezné panství komunistické strany a způsob, jímž řídí i represivní orgány a justici, dožaduje se svobod a práv vlastních otevřené společnosti, které byly obsaženy v programech politických stran, jak si na ně euroatlantická civilizace zvykala: politických práv vznesených liberalismem a sociálních práv formulovaných demokratickým dělnickým hnutím. Na tom nic nemění, že její výzva je adresována i jednotlivým občanům a že motivy své kritiky odvozuje z kořenů povýtce nepolitických, obecně lidských a morálních. Protest proti chování režimu má charakter zřetelně politický. Základní dokument Charty však nelze posuzovat izolovaně od dalších programových nároků jejích zakladatelů. V tom smyslu je třeba připomenout především oba Patočkovy články z 21. ledna a 8. března 1977. V prvním – O povinnosti bránit se proti bezpráví – je formulován princip obrany: tam, kde státní právo a instituce státu nedovedou násilí zabránit, ba dokonce jsou jeho původcem, je třeba opřít se o normu vyšší, o bezpodmínečně závazné a v tomto smyslu „posvátné“ principy morální. Báze Charty 77 je podle Patočky čistě osobně mravní. Její usilování směřuje pouze k tomu, aby bylo
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250477