Fabián přikývl. „Až budeš hotový, zavolej na nás.“ Jakub ještě zakroutil hlavou a řekl si, že ač by Fabiánovi skutečně většina mužů záviděla, on by jeho život nechtěl. Ale k tomuto závěru by chlapi asi dospěli až poté, co by si to vyzkoušeli. Jakub se postavil a pohlédl na stojan. Stála na něm bílá miska ve tvaru mušle. A na jejím dně se třpytil prsten. Nejraději by jej hned vzal, ale bylo mu jasné, že tak snadné to nebude. Roztáhl dlaň a opatrně se dotkl prstenu. Chvíli čekal a když se nic nestalo, uchopil jej a čekal. Rozhlížel se okolo a nic se nedělo. Pak si ho nasadil na prst a znovu se rozhlédl. Zase nic. „Tak to bylo snadné. Musím vás zklamat Sofí a Fabiáne, ale podívejte co mám.“ Viděl jen jejich obrysy a bylo mu jasné, čemu se věnují. „Takže s tím hned přestaňte a přijďte si mě vyzvednout.“ Fabián se vynořil ze stínu. „Sakra, ty jsi ale otrava, ani jsme nezačali a ty už…pane Bože.“ „Co je?“ zeptal se Jakub, ale Fabiánovy zorničky se rozšiřovaly a stín nad Jakubovou hlavou rostl. Hlasitě polkl. „Asi se nemám otáčet, co?“ „Myslím, že právě to bys raději měl,“ řekla Sophie, která se držela Fabiánových zad. Jakub se velmi pomalu otočil a stoupal pohledem k obludě, která za ním vyrostla. Byla to ta samá ryba, co se mu prve chtěla zakousnout do krku. Jen byla o něco větší. Vlastně o dost větší. „Ou, tebe asi na prut neulovím, co?“ Ryba vycenila své obří zuby. „Krásný úsměv, kotě. Nechci ti radit, ale asi bys měla změnit zubaře.“ Ryba zařvala na celé kolo, až to s Jakubem zatřáslo. „A taky bys měla víc používat ústní vodu, jinak se s tebou nebudou chtít kluci líbat.“ To už obluda nevydržela a máchla po Jakubovi ploutví. Poprvé se sehnul, narovnal se, ale po druhé dostal ránu a zamířil do vody. Chtěl se vynořit, ale než tak mohl učinit, ryba skočila za ním a přímo na něj. Její obrovské tělo se plácalo nad ním, takže neměl kudy se dostat k hladině. „Musím mu pomoct,“ křičel Fabián, ale Sophie ho pevně držela. „To ani náhodou. Ty musíš přežít.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250454
„Když nepřežije on, tvůj rod pod Salpsanem taky ne,“snažil se jí vytrhnout Fabián, ale Sophie měla jako nymfa mnohem větší sílu. „On to nějak zvládne, ale ty jsi pro nás momentálně důležitější.“ „Něco mu dlužím.“ „Milý Fabiánku, dlužíš toho více mě a celému mému rodu.“ Fabián pochopil, že jej Sophie nepustí a musel tak pouze sledovat, co se bude dít dál. Jakubovi začal docházet dech. Zabral ze všech sil, co mu ještě zbývaly a tlačil pažemi vzhůru. Ryba i s veškerou vodou a dalším vodním obyvatelstvem stoupala ke stropu jeskyně. Jen Jakub dopadl ztěžka na dno. Jakmile však otevřel oči, tuny vody, včetně ryby se řítili přímo na něj. Na poslední chvíli opět natáhl ruce. Voda se zastavila těsně před jeho tváří. Trocha mu jí šplouchala do tváře. Sophie s Fabiánem se prvně museli ponořit, neboť při vynoření by prakticky narazili hlavou do stropu. Když ale masa vody klesla, vystrčili hlavu nad hladinu. „Pane jo,“ obdivoval Fabián jeskyni takhle z výšky, „tak tohle je něco. To bych chtěl taky umět.“ „Fabiáne, mám pocit, že bychom neměli být součástí boje. Tohle bude hodně ostré.“ „No jo, ale co chceš dělat? Visíme ve vzduchu.“ „Pořád jsme ve vodě. Doplaveme ke dnu, nebo alespoň k tomu dnu co vidí těsně nad Jakubovým ksichtem a přeskočíme k dvířkům. Musíme být na pevnině než tohle skončí.“ Dvojice se tedy ihned vrhla na uskutečnění plánu a za chvíli splnili, co si předsevzali. A mohli sledovat, co se děje dál. Zatímco Jakub držel veškerou vodu ve vzduchu, společně s obří rybou, několik menších rybiček, které doplavaly také na dno, vypadly z vodního útvaru a na sucho se plácaly na zemi. Jakub se postavil na nohy, čímž se opět hladina přiblížila ke stropu. Ryba zuřila a plácala se divoce napůl pod hladinou napůl nad ní. Jakub se rozběhl blíž k levé straně skalní stěny a spustil ruce. V tu chvíli se všechno zřítilo zpět do prázdného skalního dna. Obrovská vlna smetla Fabiána se Sophií. Jeskyně se otřásla v základech. Jakub urychleně plaval k hladině. Když jí dosáhl, otočil se. Hledal rybu, ale ta nebyla k nalezení. Pak ucítil zavíření vody pod
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250454
sebou. Pohlédl pod sebe a uviděl díru s velkými zuby, jak se stále zvětšuje, tím víc, čím víc se přibližuje. Nadechl se, ponořil a těsně se tlamě vyhnul. Zuby sice sklaply naprázdno, ale netvor se ještě víc rozzuřil. Jakub plaval co mu síly stačily a když už cítil tlamu, jak se ho téměř dotýká, otočil se a znovu na poslední chvíli uhnul sežrání. Tentokrát se ale škrábanci nevyhnul. K protějšímu břehu mu zbývalo jen kousek a tvor stále za ním. Jakub bleskově vylezl a běžel, co to šlo úzkou chodbou, ale ryba vyskočila na břeh a ještě kus letěla. Svými parametry se nemohla vlézt tam, kam Jakub hravě zapadl a tak rozbořila obě stěny, které tvořily průrvu, kde si Jakub myslel, že se schová. Ještě musel kus ustoupit, aby ho ryba nezavalila. Nastalo ticho a když si sedl prach, viděl, jak ryba klape zuby naprázdno. Byla zaklíněná v průrvě a tím pádem také bránila Jakubovi v návratu. A pak uslyšel ten nepříjemný zvuk. Prasklina mezi oběma stěnami pomalu ale jistě stoupala až ke stropu. Jakmile ho dosáhla, ozval se šílený tříštivý rachot. „A kurva, asi na nás padá strop, rybičko,“ řekl Jakub a po jeho slovech se skutečně obě skalní stěny začaly řítit k zemi a tím pádem na Jakuba s netvorem. Opět rychle vztyčil ruce a skála se zastavila nad jejich hlavami. „No a teď babo raď, co dál.“ Jakub stál s půlkou jeskyně na ramenou a usilovně přemýšlel co dál. „Nemůžu si pomoct, rybo, ale mám jen jediné řešení. Smůla, stejně za to všechno můžeš ty,“ odříkával ztěžka a pak s velkým vypětím sil a s mohutným křikem naznačil pažemi směrem k rybě, přičemž se ještě zapřel nohama. Obě ulomené skalní stěny se s rachotem přesouvaly směrem k nehybně ležícímu tvoru a pak se s ještě větším rachotem zřítily přímo na něj. Tentokrát trvalo dlouho než se usadil prach. Jakub se vyškrábal na hromadu kamení a pak zase sestoupil dolů k jezeru. „No tak to bychom měli,“ řekl. „Jdeme.“ „Hm, to je tedy hezké. Bilance?“ založila si Sophie ruce na prsou. „Zničil jsi jeskyni Lesních lidí a my si ani…ne to…však víš co.“ „Jedeme zpátky,“ zavelel Jakub. „Já bych tam nespěchal,“ ozval se hlas za nimi.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250454