Náhle Jeff objal Karin kolem ramen a jiný s úsměvem na rtech vnutil psychiatričce skleničku do ruky. „Teď to musíš vypít,“ vtipkoval Andrew, „na mojí oslavě se tohle všechno musí zlikvidovat,“ ukázal na plný stůl s pestrobarevnými lahvemi s neurčitým obsahem. „No tak dobře,“ usmála se dobrodružka, vypila alkohol a pak další a další dokud mohla, dokud nezačala pociťovat ty magické účinky. Stačila malá chvilička, aby do sebe hodila několik panáků a sklenici bílého vína. Netřeba říkat o lehce houpajícím se obraze a odhodlanému jednání, za zvuku veselé kytary, jí Jeff vyzval k tanečku. Silné pití uvolnilo všechny její zábrany, jen doufala, že si to ráno nebude pamatovat. Kařin spolužák z vysoké s ní neúnavně mával na všechny strany, jako by byla hadrová panenka, až se ho zbavila díky Melisse. Veselí se pozvolna s každou další hodinou rozrůstalo, s každým krokem a taktem norské písně to bylo horší a horší. Mladé doktorce Lárkinové hořely tváře a bijící srdce by předstihlo i zajíce, kdo by řekl, že oslava se zvrhne v tak bujné veselí, ptala se sama sebe po novém panáku Tequily. Pak přišel ten bláznivý nápad. Vzpomněla si, že má nevyrovnané účty. Tohle je zrovna ta chvíle, kdy se mozek nechá přemluvit kamarádem alkoholem a spolu si skočí kamsi jinam a nechají v hlavě prázdné místečko, svolné s každým sebehloupějším nápadem. Pohled jí padl na kulatý dortík na stole s růžovou pěnou, vyhlížel doslova lahodně a veskrze nevinně. Vzala ho do ruky a vykročila, jenže se to zdálo najednou velice těžké, už jen to, dávat jednu nohu před druhou, když se podlaha lehce nakláněla jako zaoceánská loď v plném vlnobití, bylo nad lidské síly. Všichni považovaly za slušné pozvat kolegy a kolegyně na večírek, jenže tu kdosi chyběl, napadlo Karin ve svém opojení. Kdo ví, jak se dostala na chodbu, sama to netušila. Nikdo nikde, všichni tancovali v místnosti spolu s bodrým oslavencem, jak slyšela za sebou.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250448