Page 1

Náhle Jeff objal Karin kolem ramen a jiný s úsměvem na rtech vnutil psychiatričce skleničku do ruky. „Teď to musíš vypít,“ vtipkoval Andrew, „na mojí oslavě se tohle všechno musí zlikvidovat,“ ukázal na plný stůl s pestrobarevnými lahvemi s neurčitým obsahem. „No tak dobře,“ usmála se dobrodružka, vypila alkohol a pak další a další dokud mohla, dokud nezačala pociťovat ty magické účinky. Stačila malá chvilička, aby do sebe hodila několik panáků a sklenici bílého vína. Netřeba říkat o lehce houpajícím se obraze a odhodlanému jednání, za zvuku veselé kytary, jí Jeff vyzval k tanečku. Silné pití uvolnilo všechny její zábrany, jen doufala, že si to ráno nebude pamatovat. Kařin spolužák z vysoké s ní neúnavně mával na všechny strany, jako by byla hadrová panenka, až se ho zbavila díky Melisse. Veselí se pozvolna s každou další hodinou rozrůstalo, s každým krokem a taktem norské písně to bylo horší a horší. Mladé doktorce Lárkinové hořely tváře a bijící srdce by předstihlo i zajíce, kdo by řekl, že oslava se zvrhne v tak bujné veselí, ptala se sama sebe po novém panáku Tequily. Pak přišel ten bláznivý nápad. Vzpomněla si, že má nevyrovnané účty. Tohle je zrovna ta chvíle, kdy se mozek nechá přemluvit kamarádem alkoholem a spolu si skočí kamsi jinam a nechají v hlavě prázdné místečko, svolné s každým sebehloupějším nápadem. Pohled jí padl na kulatý dortík na stole s růžovou pěnou, vyhlížel doslova lahodně a veskrze nevinně. Vzala ho do ruky a vykročila, jenže se to zdálo najednou velice těžké, už jen to, dávat jednu nohu před druhou, když se podlaha lehce nakláněla jako zaoceánská loď v plném vlnobití, bylo nad lidské síly. Všichni považovaly za slušné pozvat kolegy a kolegyně na večírek, jenže tu kdosi chyběl, napadlo Karin ve svém opojení. Kdo ví, jak se dostala na chodbu, sama to netušila. Nikdo nikde, všichni tancovali v místnosti spolu s bodrým oslavencem, jak slyšela za sebou.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250448


Nohy slečnu Lárkinovou dovedli až k jiným dveřím, několikrát se pokusila ověřit kartu čtečkou, povedlo se to až na třetí pokus. Ženská postavička rozhodně vpochodovala dovnitř. Za jiných okolností by se napomenula, ale svůj vnitřní hlas by nyní hledala jen marně. Karin bylo úplně jedno, jestli Maduru vzbudila uprostřed noci. Zvědavě se rozhlédla po místnosti. Nezdál se nijak zaskočen náhlou pozdní návštěvou, uvítal příchozí se svým obvyklým nepříjemným výrazem ve tváři. Jestli ruší, nebrala v potaz. Bylo jí to zcela jedno, nic ji teď nemohlo zastrašit. A i kdyby vrčel, dupal a cenil zuby jako vzteklý pes, jen by se mu vysmála. Teď mu ukáže, jak jí pije krev, parazit jeden namyšlený. Všechno se nyní zdálo jiné, ta hloupá nervozita a úzkost z černých stěn okolo zmizela, ani jí nevadilo to jeho chladné vzezření někoho nadřazeného. K čertu s ním. Karin najednou nasadila ten nejzářivější úsměv ze všech, jež ve svém repertoáru našla a natáhla paže vpřed spolu se svým nečekaným dárkem, „něco jsem ti přinesla, ostatní slaví a nechtěla jsem, abys o to také přišel, ber to jako mou dobrou vůli,“ švitořila a přiblížila se neohroženě k bílému obrovi pozorujíc ji s opovržením. Madurovi se zalesklo v očích, prozatím ležel v posteli, ale když ucítil a viděl to gesto smíru, důvěřivě se postavil. Plavovláska doslova cítila, jakou na ten dortík měl chuť, jenže by to sám nepřiznal. Došla proto pomalu k němu a s nádechem udeřila. Celý koláč přesně padl na terč, jež v tomto případě představoval Madurův obličej. Sama nevěřila, jak se jí to povedlo, vtisknout mu dort do tváře jako v černobílé grotesce se slovy, „něco ti dlužím, to je za tu tvou chytrou radu,“ vykřikla se slastným pocitem se dostiučiněním. Zbytek sladké dobroty se odlepil od jeho jemné kůže a spadl na zem. Na dívku se upřely dvě přivřené oči lemované růžovou šlehačkou maskující sopku bublající uvnitř jeho těla.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250448


Málem by se navrch i rozesmála, jen kdyby v jeho pohledu neplanul vztek. Bylo pozdě si myslet, že překročit tlustou čáru zakázaného území se nepromíjí. Tenký led křupl přímo pod Kařinýma nohama a ona se propadla do chladné vody. Cosi jí podrazilo nohy. Tohle nečekala a zřítila se k zemi jako zasažené letadlo. Tvrdý náraz otupělou doktorku uvěznil přišpendlenou k zemi, neschopnou vstát. „Ty lidská nicko, šla jsi tam sama bez mého přičinění,“ pomalými kroky stanul u jejích nohou, shlížel na ní z výšky jako sám bůh nemilosrdné spravedlnosti, evidentně zuřil z toho, jak si tohle k němu může vůbec dovolit. „Nešla bych tam, kdybys mi to neporadil! JE TO TVOJE VINA!“ vztekala se ve své pozici bezmocného brouka, zatímco se obra snažila rozostřeným pohledem najít. Nic nepomáhalo situaci, že ho viděla dvakrát a špatně. „Tvoje posedlost objevovat, není moje věc, nenesu za tebe žádnou vinu,“ vrčel a sklonil se nad tím ženským tělem. Snad ji tím chtěl vyděsit, protože nepříjemně zavrčel a ona jen koutkem oka zahlédla jeho ostré špičáky. Psychiatrička si nijak neuvědomovala nebezpečí, číhající jen kousek nad sebou, hrůzostrašná bytost upatlaná šlehačkou k ní vysílala nepříjemné vražedné pocity, které se ztráceli v přemíře alkoholu a navzdory všemu se ještě začala smát. Zcela ignorovala fakt velkého nebezpečí. „Co je tu k smíchu?“ ptal se nyní klečící Madura, jehož její nejapný humor nijak nepobavil, naopak, ještě více přivřel své oči jako číhající šelma. „Tohle!“ dusila se potlačovaným smíchem a natáhla se až k Madurovu tělu a k překvapení obou ho olízla špičkou jazyka na tváři, tedy vlastně tu sladkou šlehačku. Pak znovu a znovu. Obr se zdál tak zaskočen zvláštním počínáním opilé ošetřovatelky, že se ani nehnul, nebránil a nevydal ani hlásku.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250448

Nepovedený pokus (Ukázka, strana 99)  
Nepovedený pokus (Ukázka, strana 99)