Page 1

otázku těm vyšetřovatelům, kteří se tvářili, že nerozumí. Zvláštní agent se místo odpovědi hrabal ve své tašce. Ani ne zvedl hlavu. „Pokud dovolíte, k tomu se dostanu.“ „Pokud dovolíte, raději hned,“ dožadoval se Robert. Ferra se na něj konečně podíval. Pak sklouzl očima na Sam, ale rychle je zase odvrátil. „Vaše oběť má velmi zvláštní zranění, je to tak?“ zeptal se a Sam napadlo, že by udělal líp, kdyby jejího bratra moc ne provokoval. Robert neochotně přitakal. „Zřejmě jde o sérii, kterou vyšetřujeme. Vyrazil jsem hned, jak byl náš úřad upo zorněn na okolnosti naznačující, že by mohlo k něčemu po dobnému dojít.“ Odmlčel se, aby Sam mohla tlumočit. „Jaké okolnosti?“ pobízel ho Robert. Agent se znovu úko sem podíval na Samanthu. Než se stihla zamyslet nad tím, proč to dělá, odpověděl: „Nedávno jste řešili několik útoků, které s  tímhle zřejmě souvisejí.“ Místnost zašuměla. „Po­ třebuju obrazovku,“ zkonstatoval Američan. Karel vstal ze židle, aby ho pustil sednout ke svému počítači. Agent do něj zasunul flashku. Sam podezřívavě přimhouřila oči. Magie měla negativní vliv na jakoukoliv techniku. Čím důmysl nější, tím rychleji se problémy projevovaly. Nehledě na jeho okouzlující úsměv si byla jistá, že je Ferra opravdu mocným magikem. Jistě, na letišti byla i  spousta jiných lidí, třeba vycí­tila někoho úplně jiného, ale… jednoduše věřila svému ­instinktu. Rozhodla se momentálně nepřemýšlet nad tím, proč ho vidí jen jako člověka, proč neměla jediný záblesk jeho pravé podoby, ať byla jakákoliv. Čekala ovšem, že počí tač minimálně vybuchne. Nic takového se nestalo. Tak dob­ ­ře, mohl by alespoň zhasnout. Zase nic. Že by se pletla? „Za posledních patnáct let víme o  dvou tuctech vražd s  velmi podivnými okolnostmi. Já osobně jsem na případu [ 98 ]

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250436


už dvanáct let,“ začal vysvětlovat Ferra, zatímco hledal v souborech na obrazovce ten správný. „A to to ještě nevyřešili?“ odfrkl si Karel. Sam se ušklíbla a měla dost rozumu na to, aby poznámku netlumočila, za což jí byli všichni, kromě Ferry, dost vděční. Agent se na ni tá zavě podíval. Dělala, že jeho pohledu nerozumí, tak pokračo val: „Všechny vraždy mají na první pohled společné jen tyto spáleniny.“ Na obrazovce se objevila detailní fotografie vy pálené rány. Ta naprosto zjevně zakončovala paži uťatou nad zápěstím. Sam udělala tu chybu, že se na ni podívala. Zbledla, polkla, ale naštěstí se jí povedlo nezvracet. Rychle odvrátila pohled. Přesto stihla zaregistrovat, jak se fotografie na obra zovce mění na jinou. Policisté sledovali řadu končetin oddě lených od těl, sečné rány v  trupu, setnuté hlavy a  několik bodných ran. Ty poslední vypadaly o to hrůzněji, že je Ferra okomentoval slovy: „Tady se díky vypálení rána vůbec neza táhla a bylo vidět skrz.“ Robert zaznamenal změnu tónu sestřina tlumočení. Oto čil se po ní. Hlas měla sice jen trochu přiškrcený, ale zato ve tváři a  na krku byla bílá jako stěna. Oči upírala do strany, aby se na obrazovku nemusela dívat. „Jsi v pořádku?“ zeptal se. „Nechceš si sednout?“ Sam zavrtěla hlavou. Trochu jí zrudly uši, jak se zasty děla, že na ni poutá pozornost. Všichni se na ni totiž otočili. Dokonce i  ten cizí agent. Opětovala jeho pohled, i  když to znamenalo mít v zorném poli znetvořené tělo. „Pokračujte, na mně není nic zajímavého,“ pobídla ho ang­licky a on se na ni usmál. „Omlouvám se, zapomněl jsem, že nejste policistka,“ za­ reagoval a  sundal nechutné fotografie na lištu. „Asi máte všichni představu, o čem mluvím.“ Odmlčel se, jako by pře mýšlel, jak pokračovat. Podíval se do složek na obrazovce [ 99 ]

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250436


a znovu je začal proklikávat. „Dalším společným znakem je, že všechny oběti byly mučeny. Patologové se shodují, že ně které i několik hodin, ten parchant je pálil a postupně jim odsekával končetiny, ať už to dělá čímkoliv. Myslíme si, že jde o meč.“ „My víme, že jde o  meč,“ zkonstatoval Robert anglicky. Ferra se na něj podíval. „Jak?“ „Já ho viděla,“ vysvětlila Sam. „Opravdu?“ „Podrobnosti později,“ odvětila. Robert se nadechl, aby se na něco zeptal, ale rozmyslel si to. Ferra konečně našel složku, kterou hledal, a spustil další prezentaci. Na monitoru se začaly střídat tváře zvěčněné pravděpodobně na dokladových fotografiích. „Dost dlouho nám trvalo, než jsme mezi oběťmi našli i  minimální spoji tost, teda kromě způsobu zabití. Neshoduje se pohlaví, věk, rasa, zaměstnání, nic. Akorát děti mezi nimi nejsou.“ Udělal krátkou odmlku. „Úplně první, o kterém víme, byl truhlář. Například tohle je majitelka květinářství,“ ukázal na fotku na obrazovce. „Pak tu máme bankéře, několik mafiánů, pár strážců zákona, obchodníky, drogového dealera, učitelku v mateřské škole, malíře, doktora, zámečníka, na co si vzpo menete. Vraždilo se v  USA, Jižní Americe, v  Austrálii, Ně mecku, Rakousku, Rusku, Polsku, na Islandu, v Holandsku. Máme podezření, že i v Číně a v Japonsku, ale tam s námi úřady odmítly spolupracovat. Můj parťák byl přesvědčený, že ten chlap vraždil i v Africe, ale tam je podivných vražd s okultními okolnostmi tolik, že jim nikdo nevěnuje pozor nost.“ Odmlčel se. Pravděpodobně proto, aby Sam stihla tlumo­čit a všichni přítomní měli příležitost vše vstřebat. Ni kdo se na nic neptal, na monitoru se pomalu střídaly kopie spisů obětí. [ 100 ]

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250436

Ohnivé ostří (Ukázka, strana 99)  
Ohnivé ostří (Ukázka, strana 99)