otázku těm vyšetřovatelům, kteří se tvářili, že nerozumí. Zvláštní agent se místo odpovědi hrabal ve své tašce. Ani ne zvedl hlavu. „Pokud dovolíte, k tomu se dostanu.“ „Pokud dovolíte, raději hned,“ dožadoval se Robert. Ferra se na něj konečně podíval. Pak sklouzl očima na Sam, ale rychle je zase odvrátil. „Vaše oběť má velmi zvláštní zranění, je to tak?“ zeptal se a Sam napadlo, že by udělal líp, kdyby jejího bratra moc ne provokoval. Robert neochotně přitakal. „Zřejmě jde o sérii, kterou vyšetřujeme. Vyrazil jsem hned, jak byl náš úřad upo zorněn na okolnosti naznačující, že by mohlo k něčemu po dobnému dojít.“ Odmlčel se, aby Sam mohla tlumočit. „Jaké okolnosti?“ pobízel ho Robert. Agent se znovu úko sem podíval na Samanthu. Než se stihla zamyslet nad tím, proč to dělá, odpověděl: „Nedávno jste řešili několik útoků, které s tímhle zřejmě souvisejí.“ Místnost zašuměla. „Po třebuju obrazovku,“ zkonstatoval Američan. Karel vstal ze židle, aby ho pustil sednout ke svému počítači. Agent do něj zasunul flashku. Sam podezřívavě přimhouřila oči. Magie měla negativní vliv na jakoukoliv techniku. Čím důmysl nější, tím rychleji se problémy projevovaly. Nehledě na jeho okouzlující úsměv si byla jistá, že je Ferra opravdu mocným magikem. Jistě, na letišti byla i spousta jiných lidí, třeba vycítila někoho úplně jiného, ale… jednoduše věřila svému instinktu. Rozhodla se momentálně nepřemýšlet nad tím, proč ho vidí jen jako člověka, proč neměla jediný záblesk jeho pravé podoby, ať byla jakákoliv. Čekala ovšem, že počí tač minimálně vybuchne. Nic takového se nestalo. Tak dob ře, mohl by alespoň zhasnout. Zase nic. Že by se pletla? „Za posledních patnáct let víme o dvou tuctech vražd s velmi podivnými okolnostmi. Já osobně jsem na případu [ 98 ]
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250436