S elánem, který byl Andy v tuhle ranní hodinu naprosto cizí, si nazula tenisky, a už to brala přímou čárou rovnou do lesa. Ve spěchu si div cestou nezašmodrchala nohy a nepřivařila mozek horlivým rozmýšlením nad tím, jak se má teď k Rodovi chovat. Důvěrně? Nebo by měla raději dělat, že se absolutně nic nestalo? Že ta minulá noc neexistovala? Snad právě to se tu nabízelo jako nejschůdnější řešení. Mlžení. Vzhledem k tomu, že opravdu neznala ani detail z jeho osobního života, to bylo nejrozumnější, co mohla v danou chvíli udělat. Předstírat, že se mezi nimi dvěma vlastně vůbec nic nestalo. Když se o deset minut později vracela zase jakžtakž vnitřně posbíraná a vyrovnaná, Roderik už měl spacák a deku poskládanou a nacpanou v krosně. Na palouku bylo jen jediné velké vyležené místo. Andy se rozechvěle nadechla a namířila si to rovnou ke svému spolunocležníkovi. Seděl u ohně, který jakýmsi zázrakem stále skomíravě doutnal. „Tak jak ses vyspala?“ prohodil jejím směrem mile. „Hezky,“ přiznala s narůžovělými tvářemi. Tolik k plánu předstírání. Nevypadalo, že on by se chystal cokoli popřít nebo se přetvařovat. „A ty?“ „Taky,“ dodal mrzutě. Překvapilo ji to. „Dlouho jsem neprospal skoro celou noc. Mohlo se nám to stát osudným,“ postěžoval si rozrušeně. Andy v tom prohlášení vycítila i jasně patrný podtón vzteku, což ji rozhodilo. Proč by mu to mělo vadit? Jsou naživu a v pořádku. Oba maximálně odpočatí. A nevrlí… „Promiň,“ špitla nakonec kajícně, ačkoli netušila, za co se vlastně omlouvá. Nejspíš ale proto, že ho její pláč donutil se k ní nastěhovat a… to další. V tichosti se posadila na protější stranu do trávy. Pokrčila nohy a srovnala je před sebe. Z Roda však pohled nespouštěla. Mračil se jak obloha nad nimi, která slibovala pořádný liják. „Není to tvoje vina,“ dodal hlasem, ze kterého div neodkapávala samozřejmost. Oddechla si. „Neměl jsem usnout.“ „Stalo se,“ doplnila Andy s rychlým myknutím ramen a zahryzla se do jablka, které po ní hodil. Pomalu se jí tohle ovoce zajídalo a začínalo lézt i ušima, jenomže pořád lepší, než hladovět.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250368