ní vlastní vnitřní motivace daného cíle dostát. Tato vnitřní motivace vychází obvykle z potřeby opustit životní stav uváznutí (tzv. stuck state) a najít novou životní energii vedoucí ke stavu flow118 – přirozenému plynutí, kde se jedinec cítí dobře, plný energie, se kterou umí zacházet nebo se ji snaží efektivně využít ke svému růstu. Průvodce zde není v pozici mentora jako na úrovni „poradenské“, ale v pozici kouče – pokládá otázky, pracuje s cílem, hledá a podporuje vnitřní motivace klienta. Dané možnosti a cesty mu nenabízí, ale snaží se jej dovést ke stanoveným cílům zejména vhodně zvolenými otázkami a dalšími specifickými technikami119 z oblasti koučování, a to tak, aby klient hledal potenciál v sobě a ve svých možnostech. Hledání pak na rozdíl od předchozí úrovně probíhá primárně ve smyslu intrapersonálním, který převažuje nad interpersonálním. V návaznosti na další kapitolu zde nejvíce pracujeme s oblastí změny škály cíle – od fáze kontrolované po fázi autonomní (jak se ve svém projevu chování a myšlení dostaneme z oblasti „musím“ či „měl bych“ do oblasti „chci, protože vím proč“)120. ■■ Úroveň „terapeutická“ Proces léčebný, souvisí zejména s cílem osobnostní a sociální změny ve struktuře osobnosti, obvykle v rámci nějakého terapeutického procesu v krátkodobém či dlouhodobém principu a způsobu práce na sobě. Tu je potřeba postavit také na základě jasné zakázky klienta či skupiny klientů ve smyslu SMART/SMARTER principu, stejně jako u předchozích dvou úrovní. Klient přichází s problémem, který je potřeba přeformulovat přes žádost, objednávku do konkrétní zakázky. Zkušenost poté klient reflektuje ve vztahu ke své osobnosti a procesům, jež se v něm odehrávají v patologické či zdravé rovině. Pokud je to reálně možné, snaží se přijmout, pochopit a upravit to, co dle své potřeby a zakázky potřebuje. Nezaměřujeme se však jen na problém, ale třeba i na léčebný proces vlastní osobnosti, kde významnou složkou jeho změny může být rovněž pochopení jeho diagnostikovaného problému nebo abnormality, kterou klient v souvislosti se změnou své osobnosti řeší na kauzální či symptomatické úrovni.121 V oblasti OSR je to úroveň, na kterou by se lektor neměl s klientem pouštět, ale i taková situace může nastat. Zakázkou klienta v OSR není řešení problému na úrovni 118 119
120 121
Viz kap. 2.3 Vzducholoď. Jako příklad můžeme vybrat synektiku – hojně užívané náhledové metody a přístupy zaměřené na svůj růst, na řešení problémů, na řízení změn apod. Je založena na poznatku, že využívání analogií (zdánlivě nesouvisejících věcí – dějů, vztahů) je jedním z nejjednodušších a nejpoužívanějších způsobů lidského myšlení. „Všechny věci bez ohledu na jejich rozdílnost mohou být nějak spojeny, ať už fyzicky, psychologicky, nebo symbolicky.“ (Roukes, 1988) Technikou podobnou systému laterálního myšlení je známá metoda šesti klobouků od Edwarda de Bono (1996). Viz kap. 3.5 Vnitřní motivace. Kauzální je zaměřená na příčiny problému, symptomatická na průběh a příznaky.
——— 98 —————————————————
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250164
122
Šestero jevů aneb Kudy cesta vede a nevede
terapie. Podstatné však je, aby měl lektor o terapii nějaké povědomí, protože v rámci práce na osobnostní změně často balancujeme na hranici psychosociálních procesů našeho a účastníkova života. V pozici lektora bychom zkrátka měli vědět, kdy jsme již vstoupili na hranici procesu terapeutického, který však patří do jiné kompetenční úrovně práce s klientem a jehož cíl není jen růstový, ale rovněž terapeutický (léčebný). Čím více jsme schopni na pozici lektorů poznávat a odlišovat různé hranice/ /úrovně kompetentnosti, tím více vnímáme a dokážeme se napojit na klienta, na to, co se v něm v danou chvíli odehrává. Když například realizujeme nějakou psychologickou hru na lekci OSP nebo i na skautském táboře, klidně se může stát, že najednou vidíme něčí slzy nebo jiný silný projev emoce, který ovládl klienta v projevu katarze122. Jako lektor si najednou nevím rady. Co s ním a s tím mám teď dělat? Možná to je právě důsledek toho, že vstoupil do terapeutické úrovně. Pro něj to může být situace/prostor za hranicí jeho „zóny komfortu“, do něhož se dostal skrz sebe sama nebo za pomoci skupiny či lektora anebo skrze prožívanou techniku. Na pozici lektora bych s tím měl umět pracovat a dokázat odlišit, ve smyslu těchto úrovní kompetentnosti, kdy a jak mám s tímto klientem pracovat v dané skupině, zda a jak mám pokračovat a kdy to naopak nějak zastavit a řešit jinde, s někým jiným. V mé pravomoci lektora je možno udělat mnoho věcí, ale na úrovni vlastní kompetentnosti musím učinit vědomé rozhodnutí. To vychází samozřejmě jak ze zkušenosti, tak z omylů, které v životě v pozici lektorů děláme a budeme dělat. Čím víc si ale svoje hranice kompetentnosti osaháme a víme o nich, tím jsme si jistější a jsme jistotou i pro účastníky, které provázíme. Tomu se nelze naučit pouze z metodického návodu hry v nějaké knize, ale neustálou prací na své kompetentnosti. V tomto duchu mohou pro účastníka jeho projevené slzy znamenat pouze to, že vám nebo skupině či sobě důvěřuje a že si to může dovolit. Nepotřebuje řešit a vyřešit nějaký problém, ale může být autentický a emoci si připustit. Emocionální projevy účastníků různého charakteru jsou běžné a s narůstající kohezí ve skupině narůstá tendence jejich projevování. V pozici lektora je důležité umět s těmito projevy emocí pracovat. Kromě toho, že jsou vlastně v OSR žádané, protože jsou ukázkou toho, že se něco s účastníkem či skupinou děje i v potenciálu možné změny a nejedná se pouze o povrchní diskusi nebo „pseudofilozofování na základě intuice“ o vybraném tématu. To je také jeden z elementů, který odlišuje seminář OSP od semináře didaktického či metodického. V pozici lektora můžeme v tomto ohledu sledovat vývoj a zralost skupiny. Pokud se jedná o projevenou emoci v počátcích setkávání, můžeme ve tvářích či v projevu chování účastníků pozorovat Katarze (psáno i katarse, zastarale katharse, z řec. katharsis – očištění) je vnitřní očista člověka, která následuje po dramatickém zážitku ohrožení nebo zla. Slovo se užívá jednak v souvislosti s účinkem uměleckého díla, jednak v psychoterapii (abreakce). To, co katarzi vyvolává, se nazývá katarzní, méně často katarktické či katartické (katartický účinek) (Hartl, Hartlová, 2015).
————————————————— 99 ———
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250164
leknutí a obavy. Jestliže jsou klienti už v jiné fázi skupinového vývoje,123 reakce je jiná. Tímto se dostáváme do další úrovně kompetentnosti, která v rámci OSP probíhá, a to supervizní (viz dále). V duchu terapeutické úrovně bych ještě rád podpořil budoucí pedagogy v tom, že se na katedře snažíme jít cestou nehodnoticího charakteru. Věci, které se odehrávají na OSP, nejsou dobře nebo špatně, nejsou negativní či pozitivní, prostě jsou. Každý odborník ve své oblasti musel někdy šlápnout vedle, ale je podstatné, jak s danou informací naložil. Také je potřeba si uvědomit, že každý z účastníků, s nimiž pracujeme, je odpovědný za svůj život a za svůj čas. To, jak ho společně naplňují, je zodpovědností lektora/ů i účastníků. Když se jako lektoři chystáme s účastníky k určité činnosti, účastníci by měli vědět anebo přijmout, že tuto aktivitu v této podobě nabízíme a toto je možným cílem dané aktivity. Je třeba, aby se v tom klienti zorientovali sami a sami si také nastavili svou hranici, případně si určili v rámci OSR svůj jiný cíl, s nímž můžeme společně pracovat. Když například použiji na zážitkovém kurzu hru „Křídla slávy“124, která má silný psychologický akcent, účastník se může dostat do hlubokých vrstev své osobnosti. V tuto chvíli je mimo jiné důležité, aby měl účastník s lektorem jasně nastavený kontrakt, proč si tuto hru i se silným terapeutickým potenciálem může (v jaké podobě a s jakými výstupy) lektor dovolit realizovat, aby negativně neovlivnil psychiku účastníka. ■■ Úroveň „supervizní“ Zde se charakteristiky procesu „návštěvy sebe sama“, tedy sebereflektivního procesu, částečně vymykají výše uvedeným úrovním, ačkoliv se také týkají různých úrovní růstu či změny osobnosti klienta a lektora. Supervize má dle platné definice čtyři hlavní funkce, a to vzdělávací, podpůrnou, administrativní a řídicí (blíže např. Hawkins, 2004). Supervizní úroveň z pohledu klienta v OSP je to, jak klient vnímá sám sebe skrze člověka, který ho provází a ovlivňuje, v tomto případě lektora. Jak dokáže reflektovat sebe sama skrze vzory a autority, které ho provázejí na jeho cestě. Nejedná se jen
123
124
Můžeme zde hovořit klidně např. o Tuckmanových koncepcích zralosti skupiny – taktéž jsme se jim věnovali v Soják, P. a kol. (2015). Cíl hry – sebereflexe, zamyšlení nad smyslem života a životními cíli. Charakteristika – dramatická, málo strukturovaná hra. Každý účastník napíše, čeho by chtěl v životě dosáhnout, a ostatní hodnotí, jak je schopen vytčeného cíle dosáhnout a jaký má tento cíl význam pro společnost. Celou metodiku hry můžete najít ve Zlatém fondu her II. (PŠL; Hrkal, Hanuš, 2002).
——— 100 —————————————————
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250164