Elementum – Tajemství sudby „Ne,“ zavrtěl jsem hlavou. „A jak daleko to dosáhne?“ Nakrčil jsem nos a s prázdným pohledem před sebe jsem pronesl: „Evidentně dál, než v království.“ „Co?“ Alice se svou nechápavostí sice bavila, ale bylo mi jasné, že jestli se o tom s ní budu chtít bavit, budu jí to muset celé vysvětlit. Naklonil jsem se více k ní, protože hudba začala zase sílit. „Ukázalo se, že tady nahoře je naše moc větší, mnohem větší!“ „Jak moc?“ „Řekněme, že momentálně mám pod kontrolou celé město.“ „To není možný!“ řekla podezíravě i s úsměvem na tváři. „Myslíš?“ Zaposlouchal jsem se do položené sítě. „V Ryzí ulici na chodníku právě jedna paní smrká!“ Alice se opět zasmála a dlouze se napila svého drinku, když hned na to se spustil song v jukeboxu. Jen jeho začátek mi stačil, abych poznal, že je to má a Alicina oblíbená písnička. „Ááá!“ Alice zapištěla, vzala mi pití a i se svým ho odložila na bar, škubla mi s paží a hnala mě do davu tančících lidí. Dostali jsme se přímo k reproduktoru, což nebylo zrovna příjemné, když se tam stojí delší dobu, ale na jednu píseň to nevadilo, možná i naopak. Začali jsme sebou plácat do rytmu písně a skákat s davem v momentě, kdy měl nastat refrén. „A pozor! Teď!“ vykřikla Alice a začala zpívat a smát se. Jak skákala, vycházely z jejích úst prapodivné zvuky, které stěží přeřvával ohromný reproduktor za ní. Nemohl jsem se ubránit a začal jsem se smát a zpívat s ní. Párkrát jsem si ještě poskočil do rytmu, když mě cosi přepadlo. Neuvěřitelný nával vedra doprovázený zrychleným tepem. Měl jsem pocit, že se ve mně začíná vařit krev. Potilo se mi čelo, ( 97 )
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250119