„Nahoře je není kam přivázat,“ vyštěkl inspektor Moley. „Aspoň šedesát metrů od okrajů nejsou žádné stromy ani kameny.“ „A co,“ zaprotestoval slabě soudce, „nějaký komplic, který by provaz držel?“ „Ale jdi,“ řekl netrpělivě Ellery. „Teď se snažíš filozofovat sám, milý Solóne. Myslel jsem samozřejmě i na tuhle možnost. Ale proč, pro všechno na světě, by někdo použil tak komplikovaný způsob, jak se dostat na terasu, když existují cesty a schody. Víte, že je nikdo nehlídá; a stěny útesů okolí stíní, takže je tady docela přítmí.“ „A co hluk? Na stezce je štěrk.“ „To je pravda, ale člověk by nadělal stejný hluk, kdyby se drápal a kodrcal dvanáct metrů dolů na provaze po nepřístupné skále. A takový hluk by byl oběti mnohem nápadnější než nějaké kroky po štěrku.“ „Ne, kdyby šel náš kapitán Kidd,“ ušklíbl se soudce. „Můj drahý hochu, bezpochyby máš úplnou pravdu. Chci si jen ujasnit věci, které si podle mého upřesnění žádají. Sám obvykle říkáš, že do úvahy je třeba vzít všechno.“ Ellery smířlivě zabručel. „Tak dobře. Máme tady dvě cesty na terasu: jedna po stezce a druhá zátokou. A víme, že John Marko seděl v jednu hodinu ráno na terase živý. Tohle víme díky jeho vlastnímu svědectví – čas uvedl v záhlaví dopisu, který začal psát tomu Penfieldovi. A abych nezapomněl, zcela určitě jde o jednu hodinu ráno dnešního dne; připojil tam i datum.“ „To je pravda,“ přikývl Moley. „Takže i kdybychom vzali v úvahu, že mu šly špatně hodinky, rozdíl nemohl být větší než, řekněme, půl hodiny; a okolnosti napovídají, že takový časový rozdíl je spíš nepravděpodobný, pokud vůbec nějaký byl. Koroner 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250081
určil dobu smrti, ke které došlo téměř okamžitě, na čas mezi jednou a půl druhou hodinou ráno. Prozatím nám všechno zapadá do sebe.“ Odmlčel se a rozhlédl se po klidné pláži. „Ale co z toho?“ zavrčel inspektor. „Určitě se snaží upřesnit čas, kdy přišel vrah,“ mumlal soudce. „Pokračuj, Ellery.“ „Takže pokud byl Marko tady dole kolem jedné hodiny ráno živý, kdy přišel vrah?“ zeptal se Ellery a pokývl uznale hlavou směrem ke starému gentlemanovi. „To je přirozeně životně důležitá otázka. No a my jsme při hledání správné odpovědi udělali značný pokrok. Máme totiž tvrzení samotného Marka, že to byl on, kdo přišel první.“ „Hola!“ ozval se Moley. „Ne tak rychle. Jak jste na to přišel?“ „No, pane, on sám to uvedl – prakticky stejným způsobem – ve svém dopise!“ „To mi musíte ukázat,“ prohlásil tvrdohlavě Moley. Ellery si povzdechl. „Nenapsal snad, že má ještě pár minut o samotě? Stoprocentně by nic takového neuvedl, kdyby tady s ním někdo byl. Ve skutečnosti napsal, že na někoho čeká. Vyvrátit by to mohl jedině poznatek, že je dopis falešný. Ale sám jste trval na tom, že o autenticitě Markova rukopisu není pochyb, a v tomto bodě s vámi rád souhlasím. Protože to dokládá moje tvrzení. Pokud byl Marko v jednu hodinu sám a živý, jeho vrah sem ještě nedorazil.“ Inspektor se zadíval jinam a Ellery ztichl. V trhlině mezi útesy se v jejich zorném poli objevila špička velkého veslařského člunu. Ten byl plný mužů s podivně vypadajícími přístroji, které padaly přes okraj lodě a mizely v modrých hlubinách oceánu. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250081
Muži prohledávali mořské dno kolem Španělského mysu a hledali Markovy šaty. „Náš přílivový expert nám právě řekl,“ pokračoval Ellery, aniž spustil oči ze člunu, „že v jednu hodinu ráno bylo kolem pěti a půl metrů pláže nad vodou. Zároveň jsem prokázal, že v jednu hodinu byl Marko pořád ještě naživu.“ „Takže?“ otázal se po chvíli inspektor. „No, viděl jste pláž dnes ráno, inspektore!“ vykřikl Ellery a ukázal rukou před sebe. „Dokonce i když jsme se soudcem Macklinem před pár hodinami přišli, bylo nad vodou sedm a půl až devět metrů pláže. Neviděl jste žádné stopy v písku, že ne?“ „Nemůžu říct, že bych si něco takovýho vybavoval.“ „Žádné tam nebyly. Takže tam nic nemohlo být ani mezi jednou a půl druhou! Při odlivu voda trvale klesala a vzdalovala se od terasy víc a víc. Takže po jedné hodině moře nemohlo smazat žádné stopy, které by se v písku objevily v rozmezí pěti a půl metru od paty schodů směrem k vodě. V noci nepršelo a vítr by na tomhle krytém místě, chráněném dvanáctimetrovými útesy kolem, stopy těžko zahladil.“ „Pokračuj, hochu, pokračuj,“ pobídl ho rychle soudce. „A teď si všimněte. Kdyby Markův vrah na terasu přišel od moře, musel by zanechat nějaké stopy v písku, protože jak jsem dokázal, objevil se až po jedné hodině ranní – v tu dobu už bylo víc než pět metrů pláže bez vody. Ale v písku žádné stopy nejsou. Vrah tedy na terasu nedorazil od moře!“ Rozhostilo se dlouhé ticho, přerušované pouze křikem mužů v člunu a pleskáním vln na pláži. „Tak todle jste chtěl dokázat,“ pokýval zasmušile hlavou inspektor Moley. „To je rozumná argumentace, pane 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250081