Kdo dům teď nemá, už nemůže jej mít. Kdo teď je sám, už nenajde si paní, a bude bdít a číst, psát dlouhá psaní, štván bude sem tam, nenajde nikde klid, jak listí v alejích — a bez ustání. Docela hrůza, dnes už to vím… Pak jsem napsal panu OFB dopis a přiložil překlad, to aby jej neopomenul, kdyby náhodou chtěl vydat tu knížečku znovu. Asi za deset dnů přišla tlustá obálka snad s patnácti stránkami popsanými jeho úhledným písmem a mým překladem, hustě okomentovaným červeným inkoustem jak školní diktát. Samozřejmě, že na tom překladu nenechal nit suchou! Za podpis OFB však připsal: p.s.: Ale nevzdávejte to! A tak jsem překlad piloval a při různých výletech Spolku bibliofilů jsem se vždy procházel s ním, pomáhal mu do kopců a schodů a neustále si s ním povídal o zákonitostech a nástrahách překládání. Vždy další verzi překladu jsem mu promptně zaslal, červených poznámek a vykřičníků ubývalo, až jednou dorazil jen korespondenční lístek s textem: To už by šlo tisknout! OFB. Zde ten odsouhlasený překlad máte: Je, Pane, čas: dals létu příliš hřát! Teď na slunečních hodinách stín zanech a venku v lánech dopřej větrům vát. Všem pozdním plodům oblou plnost vnuť, dvou jižních dnů jim ještě dopřej krásu, ať dozrají, pak budeš mít dost času dát do těžkých vín jejich sladkou chuť.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS249984