„Nabídli jste jídlo žíznivému.“ „Pane Irovský...“ „Můžu teda vědět, co rozhodlo o tom, že zrovna já jsem měl to štěstí a byl vybrán?“ zeptal jsem se s lehkým náznakem ironie v chvějícím se hlase. „Líbil se nám váš životopis. Byl rozmanitý. Netradiční. Jak práce, tak i vaše zájmy. Díky tomu jsme nakonec dospěli k názoru, že byste mohl být pro tuto práci vhodným kandidátem.“ „Z toho, že jsem studoval češtinu na vysoké, pracoval jako redaktor v magazínech, umýval nádobí, hrál kdysi na bicí v kapele a píšu knížky, jste dospěli k názoru, že mi to půjde se smetákem, prachovkou a Savem?“ „Pane Irovský, odpusťte si ten sarkasmus. Víte přece, co vám hrozí, pokud tu práci odmítnete.“ Jistě; nebude mít kdo vyměnit mýdélka v záchodových mušlích. „Vím.“ „Mohl byste se tedy dostavit? Pan manažer by si s vámi chtěl blíže pohovořit.“ „Ech... víte co? Zavolejte mi, prosím, kolem poledne. Potřeboval bych si o tom pohovořit i se svým manažerem,“ odpověděl jsem. „Vy máte manažera?“ „Jistě. Každý správný spisovatel má manažera.“ „Dobře, pane Irovský. Pokud to pomůže vašemu rozhodování, zavolám znovu kolem poledne. Na slyšenou.“ „Na slyšenou.“
„Tak co, slyšel jsi ten rozhovor?“ zeptal jsem se následně svého schizofrenního druhého Já. „Slyšel, Jardo. Můj názor znáš.“ „Mám se na to vysrat?“ „Jasně že se na to máš vysrat! Coby tvůj manažer bych se propadl hanbou, kdyby můj svěřenec někde drhnul podlahu a šaškoval s vysavačem. Rok a půl umývání nádobí v restauraci bohatě stačilo.“ „A za to, že jsem už spoustu měsíců poloviční bezdomovec a živořím, se hanbou nepropadáš?“ „Teď řešíme práci uklízeče, ne? Říkám, aby ses na to vysral.“ „Ale oni mě vyrazí z pracáku!“ „No a? Aspoň se konečně dokopeš k hledání nějaké lepší práce. Ale Ukázka elektronické knihy, UID: KOS249976