Tolkienovo vidění světa
těchto Valar se zvou Maiar. A z některých těchto Maiar se pak stávají Istari neboli čarodějové – jako Gandalf. Jsou to strážní andělé, kteří uskutečňují dílo Boží prozřetelnosti tím, že člověka vedou a střeží – tak jako v židovských, křesťanských a muslimských posvátných textech a tradicích. Podle všech těchto tradic a také podle Silmarillionu Bůh stvořil anděly ještě před hmotným vesmírem. Avšak podle Silmarillionu je pak užívá také jako nástroje při tvoření materiálního světa. Tato představa, i když není součástí hlavní křesťanské tradice, není heretická. Jedná se o theologumenon (přípustný teologický názor) vyskytující se u některých církevních otců. Pomáhá také s odpovědí na jednu ze složitých stránek „otázky zla“, totiž jak smířit existenci zla s existencí nekonečně dobrého a všemohoucího Boha. Mravní zlo může být vysvětleno s ohledem na lidský hřích, kde se však vzalo zlo fyzické? Jestliže Bůh svěřil utváření hmotného světa andělům a jestliže pád části z nich předcházel pádu člověka, pak mohou mít prsty i v „trní a bodláčí“ (Gn 3,18) tohoto světa. Většina moderních teologů sice vůbec neuvádí možnost takového řešení, C. S. Lewis je však s úctou zmiňuje ve svém Problému bolesti. V Silmarillionu na sebe mohou Ainur brát lidská těla tak, jako my na sebe bereme oblečení. I toto je theologumenon. Určité biblické pasáže něco takového naznačují: například zmínka o nefilim v 6. kapitole knihy Genesis, zmínka o třech andělech, které Abrahám pohostí jídlem v 18. kapitole knihy Genesis, anebo o andělovi, který v přestrojení provází Tobiáše (Tob 5 – 12). 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS249745