XVI / ZLATOBÝL ŘEKL ‚PRO MĚ TANČI,‘ A ŘEKL ‚JSI PŘÍLIŠ KRÁSNÁ, ABY VÍTR NA TEBE SAHAL A SLUNCE TĚ PÁLILO.‘ ŘEKL ‚JSEM OTRHANEC, CHUDÁK, ALE LASKAVÝ K SMUTNÉ TANEČNICI A TANČÍCÍM MRTVÝM.‘ Sidney Keyes: Čtyři pozice smrti překlad Hany Žantovské
„Moc krásně jsi vyprávěl,“ pochválil Lískáč Pampelišku, když skončil. – „Copak Pampeliška,“ liboval si Stříbrák. „Ještě že ho máme s sebou. Stačí si ho poslechnout a hned je lepší nálada.“ – „To jim schlíply uši,“ šeptal Hlavoun. „Rád bych viděl, kde vezmou vypravěče, který by ho trumfnul.“ Žádný z nich ani v nejmenším nepochyboval, že jim Pampeliška přidal na vážnosti. Už od chvíle, kdy sem přišli, se většina z nich cítila mezi těmihle blahobytnými, skvěle živenými cizinci, s jejich odtažitými způsoby, s jejich obrysy na stěnách, s jejich elegancí a obratným uhýbáním před jakoukoli otázkou, a především s jejich záchvaty docela nekráličí zádumčivosti, trochu nesvá. Teď jejich vypravěč prokázal, že nejsou žádná tlupa pobudů. Žádný soudný králík se přece nemůže ubránit obdivu. Čekali nadšenou chválu, ale po nějaké chvilce s údivem postřehli, že jejich hostitelé jsou viditelně méně uchváceni než oni. „Pěkné,“ pochválil Blatouch. Zdálo se, že přemítá, co by ještě dodal, ale nakonec jen zopakoval: „Opravdu pěkné. Zajímavý příběh.“ „Ale vždyť ho musí znát, ne?“ zašeptal Ostružník Lískáčovi. 96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS249741