Matúšovi zprvu zdálo, zvláště když Franckova dcera Vendula právě věšela na šňůru prádlo. A věru bylo nač se dívat! Jenomže Matúš, jak na ni s otevřenou hubou civí, úplně zapomněl, že drží v ruce žehličku, a ta je položená na jeho trenýrkách. Probral se, až když ucítil spáleninu. Nechybělo mnoho, a snad by mu ruku oblízly i plameny. „Tak, a je to v prdeli!“ zasyčel, aby to Maruša neslyšela, a rychle žehličku od trenýrek odlepil. Její hnědý otisk se krásně vyjímal přímo uprostřed zadku. Obrátil oči v sloup, ale když se mu vracely zas zpátky, znovu vypadly z okna. A jak si to tak mašírovaly rovnou do Vendulčina otevřeného výstřihu, i přes její bujné poprsí vidí, že na té její šňůře nevisí nic jiného, než to, co on právě spálil. – Ano, nemůže být pochyb! Franckovy fotbalistické trencle se tam bělají a Matúš hned ví, co a jak. „To máš za toho posranca,“ zašklebil se škodolibě, když v nestřeženém okamžiku Franckovy trenýrky ze šňůry uchmatnul a místo nich tam pověsil ty svoje, které předem ješě namočil, aby schly společně s ostatním prádlem. Frankova chalupa byla celé odpoledne prázdná, takže mu to moc práce nedalo.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS249731