SKUTKY MILOSRDENSTVÍ A DÁVÁNÍ
103
je nad takový druh hovoru povznesena. Tomu však nevěřte. Klepy jsou totiž naší nejčastější formou komunikace. Zkuste si experiment. Následujících dvacet čtyři hodin si zaznamenávejte, jak často mluvíte o druhých lidech, a naslouchejte i přátelům a známým, jak hovoří o druhých. Pořite si nějakou levnou pomůcku (ženy možná budou mít doma digitální počitadlo používané při pletení), s jejíž pomocí si to budete zaznamenávat. Na konci těchto čtyřiadvaceti hodin si zkontrolujte počet. Pokud jste byli bdělí, budete překvapeni, jak často jste se přistihli při klepech. Proč? Protože lidé se vždycky porovnávají s jinými, někdy druhé vyzdvihují, jindy je shazují. Právě naše vášeň porovnávat se nás vede ke klevetění. Když se porovnáváte s druhými, někdo vždycky vyhraje a druhý prohraje. Především proto se tak rádi srovnáváme. Ne že vždycky vyhráváme. Někdy i rádi prohrajeme, abychom se mohli cítit pokoření nebo bezmocní nebo abychom mohli mít pocit, že jsme oběmi. Znamená to tedy, že nikdy nesmíme mluvit o jiných lidech? Ne! Znamená to, že nikdy nemůžeme mluvit o lidech, aniž bychom si dávali velký pozor na to, co říkáme a jak to říkáme. Například: jedna moje kamarádka nedávno dostala ocenění v oblasti humanitární pomoci. Byl jsem tím tak nadšený a tak na ni pyšný, že jsem hned řekl tuto novinu několika přátelům, kteří ji znali. Také je to nadchlo a chválili ji. Ale během několika minut poté, co jsem se zmínil o jejím ocenění, si někdo vzpomněl na dobu, kdy naše odměněná kamarádka vůbec nebyla ochotná pomoci v projektu, v němž byl zapojen jiný člověk. Jinými slovy připomněli jsme si, že sice dostala toto ocenění, ale že není žádná světice. Proč jsme v hovoru pokračovali tak dlouho, abychom naši kamarádku mohli i trochu shodit? Protože v naší tendenci porovnávat
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS249709