evangelii gaudium se v nazírání zaměřuje na slovo podobně jako na lid. Tak objevuje „tužby, zvláštní vlohy i meze, způsob modlitby, podoby lásky, způsoby uvažování o životě a světě, které jsou pro tu kterou skupinu lidí charakteristické“, věnuje pozornost „konkrétnímu lidu, k němuž se obrací, jeho jazyku, symbolům a otázkám, které klade“44. Jde o to propojit poselství biblického textu s lidskou situací, s tím, co lidé prožívají, se zkušeností, která potřebuje světlo Slova. Tato starost není oportunismem či diplomacií, nýbrž hluboce náboženským a pastoračním postojem. „Vnímavost pro duchovní hodnoty zcela postačí k tomu, abychom dovedli z události vyčíst Boží poselství,“45 a to je mnohem více než jen najít, co zajímavého říci. Usilujeme o to, abychom objevili, „co náš Pán řekl za podobných okolností“46. Příprava kázání se tak stává jakýmsi evangelním rozlišováním, v němž – ve světle Ducha svatého – usilujeme o rozpoznání oné „výzvy, které dává Bůh zaznít právě v této historické situaci“. Také v ní a skrze ni Bůh volá věřícího.47 155. Při tomto hledání je možné jednoduše poukázat na nějakou častou lidskou zkušenost, jako je radost z nového setkání, zklamání, strach ze samoty, soucit s utrpením druhých, nejistota z budoucnosti, starost o drahou osobu a podobně. Je však třeba velmi pozorně vnímat, co se skutečně týká života lidí. Pamatujme, že netřeba odpovídat na otázky, které si nikdo neklade; není ani namístě podávat aktuální zpravodajství za účelem vzbudit zájem, protože k tomu jsou televizní pořady. Je nicméně možné vyjít z nějaké události, a umožnit 44 Srov. ibid., 53. 45 Srov. ibid., 43. 46 Ibid. 47 Pastores dabo vobis, 10.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS249641