m e l i t a d e n k o vá
•
t a j n ý d e n í k b l a n k y z va l o i s
Blanka si vlastně nebyla moc jistá. „Jestli chceš ty… povídat,“ řekla opatrně. Beatrici to stačilo. Skrčila nohy, opřela lokty o kolena a chraplavě spustila: „Vdali mě ve třinácti za hodně starého muže… No! Dokážeš si představit, jak jsem se asi cítila. Naštěstí,“ pohodila hlavou, až jí havraní vlasy napůl zakryly tvář, „naštěstí stařec po třech letech zemřel. A hned na jeho pohřbu se objevil krásný rytíř, muž obdivovaný všemi dámami u dvora… Jmenoval se Jan Lucemburský a –,“ mezi vlasy zasvítily oči, „a dokonce byl král! Hned jsem si umínila, že musí být můj – on a nikdo jiný! – a dala jsem mu to jasně najevo. Nejdřív se zdálo, že ho nezajímám, ale já hrála vabank. Nechyběla jsem na žádném turnaji, posílala jsem mu svoje klenoty a stuhy, aby se jimi ozdobil… Jemu to přece jen lichotilo, král Filip souhlasil a vdova už ví, o čem je láska – nakonec nám to nádherně klapalo. A vidíš…“ Beatrice brebentila stále rychleji, sem tam udělala chvilku na nádech a už už se zdálo, že dojde k puntíku, ale hned načala novou větu. Přerušilo ji až kýchnutí. Když se vysmrkala, zlostným polohlasem dořekla: „…hrála jsem si s ohněm, a tak je možná spravedlivé, že jsem se zase napálila. Když poznáš rytíře příliš zblízka, přijde rozčarování.“ „Já tchána přece znám,“ uklouzlo Blance. „Ne dobře jako já. Vlastně i mě zaskočilo, jak se proměnil.“ Ve žhavých očích v živém obličeji zablýsklo. „Poslouchej, co se stalo, a brzy po svatbě.“ Natáhla skrčené nohy, odhrnula si vlasy na záda a spustila další příval slov: „Král začal zakazovat rytířské turnaje… Přišlo to nečekaně, on přece turnaje miluje, ale už se mu asi zajídalo, že 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS249085