„Jak? Prostě tak. Máš žízeň nebo spíš hlad?“ „Snad trochu vody, pane,“ kunkňul vodník. „Dáme,“ usmál se sládek a přisunul k vodníkovi žejdlík. Pelegrin si mocně zahnul, pochválil chuť vody a poděkoval. „Mno, jen nepřechval,“ zvážněl pan Přibyl. „A teď mi pověz, kde ses tu u nás vzal.“ Pelegrin viděl, že mu nezbývá, než jít s barvou ven. Tak začal vyprávět, jak ho na cestě sebral vítr a pustil ho až tady. O tom, že je vodnického plémě, taktně pomlčel. Sládek Přibyl pozorně poslouchal a nakonec zavrtěl hlavou. „Fíííha. To jsou věci. Co se ještě dneska dovím. Takže jsi k nám, při létě, prostě jen tak přiletěl. To jsou věci, to ti povím.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS248991