chlapcova pozornost byla upřená k obzoru, jako by se pro něm Bernat mohl prohánět. Už to nebylo dvanáctileté dítě, zvědavé a splašené, které poponášelo Janovanovu kouli. Dva roky jej změnily: tvář teď mívala spíš vážný výraz, vytáhl se a ramena a hrudník mu zesílily. „Ti židé ho krmí jaksepatří,“ byl potěšen zástupce sekretáře loděnic. Arnau Estanyol byl jeho dobrý přítel, ale jeho chráněnec mu přilnul k srdci takovým způsobem, že si to nedokázal vysvětlit. „Zaslouží si to,“ pronesl Navarro. „Cože?“ „Bernat,“ objasnil. „Zaslouží si štěstí, které mu přeješ.“ Budova, která přiléhala k vinicím lékaře Saúla, měla lisovnu, kde se přechovával čerstvý mošt, když se hrozny vyšlapaly, a kde kvasil prvních pár dnů. Tady se lopotil Hugo, i když myslí byl u lodí. Krátký rozhovor s Navarrem ho nostalgicky přenesl do doby, kdy snil o tom, že bude mestrem d’aixa. Vzpomněl si na Janovana… Věděl, že byl propuštěn a že se s ostatními zajatci vrátil do své vlasti. Hugo zametal v lisovně; vinobraní bylo za dveřmi. „Hodný člověk, ten Janovan,“ řekl si. Byl ochotný mu pomoct stát se mistrem, ale všechny jeho sny rozdupal na prach ten zkurvysyn Roger Puig… Zahnal vzpomínku na šlechtice a pomyslel na svou sestru. Arsenda netušila, co se matce děje; Hugo nechtěl, aby se trápila. Pořád byla přesvědčená, že Hugo pracuje v loděnicích, i když se zdálo, že jí je vlastně docela jedno, jak se živí, hlavně když ji ubezpečil, že kráčí po stezce Boží. „Poprosila jsem zdejšího kněze, aby si promluvil s farářem od Panny Marie. Dozvím se, jestli nebudeš chodit na mši,“ vyhrožovala. Samo sebou, že chodil na mši! Nevynechal jedinou neděli či svátek. Mahir ho o to výslovně požádal. „Musíš působit ještě vroucněji a zbožněji než ostatní věřící,“ řekl mu. „V opačném případě bychom mohli mít problémy. Všichni.“ Hugo věděl, že kněží navštěvují farníky a povzbuzují je, aby se rozmluvili o tom, jak ostatní hřeší, a neváhali je udat: smilstvo, čarodějnictví, necudné domy, zakázané hry, ty, kteří žijí v konkubinátu, židy, kteří neplnili nařízení… „Nikdo nesmí najít důvod na tebe ukázat,“ zdůraznil Mahir. Hugo všechno příkladně plnil, nejenže chodil na mši, ale dokonce začal nezištně vypomáhat na jedné z vinic, které církev vlastnila na barcelonské hort i vinyet. V bazilice Panny Marie od Moře ho přepadaly rozporuplné pocity. Vzpomínal na slova mistra Arnaua; pro starce byla 98
003dědicové_falcone776.indd 98
28.2.2018 8:57:21
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS248946