98
i v a n a
a n d r e w s
•
k ř e h k ý
s l i b
„Nojo, nojo. A jak vám to s profesorem jde?“ vyzvídala Erika. „Myslím, že je spokojený, i když včera se zlobil na kolegyni. Nemá s sebou pořádné oblečení ani boty do hor, musela jsem jí to půjčit. Tím jsme se zdrželi a museli jsme zkrátit trasu,“ referovala Karin. „Počkej, ty tam nejsi jen s profesorem? O nikom dalším jsi přece nemluvila!“ „Taky jsem byla překvapená, když jsem ve Vídni na nádraží uviděla Ritu,“ přiznala Karin. „Cože? Myslíš Ritu Gehlofovou?“ vykřikla Erika. „Ty ji znáš?“ ptala se Karin se zájmem a popošla k oknu. Zdálo se jí, že tu něco nehraje. Jak může Erika znát Ritu? Nikdy o ní spolu nemluvily! Erika nechala otázku bez odpovědi. „A mezi tebou a Maxem je všechno v pořádku?“ zeptala se ostražitě. Karin se zarazila. „Proč se ptáš zrovna na tohle? Jak můžeš vědět, že…“ To už je opravdu víc než podezřelé, blesklo jí hlavou. „Co, Karin? Co můžu vědět?“ dožadovala se odpovědi naléhavě Erika. Karin se nadechla: „Rita po Maxovi docela tvrdě vystartovala.“ V telefonu bylo pár vteřin naprosté ticho. „Mrcha! Tak ono jí to nestačilo!“ vybuchla Erika zadržovaným vztekem. Karin přendala telefon do druhé ruky. „Tomu nerozumím. Co jí nestačilo? Můžeš mi to vysvětlit?“ „Já nevím. Nevím, jestli ti to mám říct. Ale je to už půl roku a ta potvora se ti zase plete do života. Myslím, že bys to měla vědět.“ Karin si pro jistotu sedla. „Poslouchám.“ „Rita byla Janovou milenkou. Jeli spolu v autě, když se stala ta nehoda,“ pomalu ze sebe soukala Erika.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS248899