jako je radost, nadšení, vzrušení, smysl, účel a přátelství – všechny ty věci, které nám dávají pocit, že žijeme a chceme ráno vstát z postele. Je pozoruhodné, že až do příchodu pozitivní psychologie psychologové věnovali dobrému životu tak málo pozornosti. Většina jednoduše předpokládala, že dobrý život vyplývá z absence psychických problémů. Pak jim ale začalo svítat, že nepřítomnost problémů není totéž jako žít naplněný, smysluplný a šťastný život. Psychologové začali přemýšlet o tom, co tvoří dobrý život. Jejich závěr byl ozvěnou závěrů humanistických psychologů o několik desetiletí dříve, že nejdůležitější dovednosti, kterým se v životě můžeme naučit, jsou ty, které nás vedou k autentickému životu.75
Dosažení dobrého života plynulým procesem změn Již jsme se setkali s Abrahamem Maslowem, zakladatelem humanistické psychologie, který hovořil o sebeaktualizaci, a Carlem Rogersem, zakladatelem psychologického poradenství, který hovořil o tom, jak se lidé stanou plně funkčními. Maslow a Rogers používali rozdílné termíny, ale v zásadě odkazovali na Aristotelovu myšlenku eudaimonie, jak jsem ji vysvětlil v 2. kapitole.76 Pozitivní psychologie se také inspiruje aristotelovským modelem lidské přirozenosti. Jednotlivec typicky prožívá radost, když používá své vrozené nebo naučené schopnosti a snaží se je realizovat způsoby, které jsou prožívány jako lepší, komplexnější nebo dokonalejší. Aristotelův model vyznává myšlenku, že vývoj jakéhokoli organismu, včetně lidských bytostí, je rozvíjením přirozeného, přijatého nebo vrozeného potenciálu. Dobrý život je, když máme volnost vzkvétat. Jako již dříve můžeme použít metaforu, jak si žalud nese všechny instrukce, které potřebuje, aby se z něj stal dub. Z žaludu se nestane pes ani kočka; bude z něj dub. Na veškerý biologický život by se mohlo pohlížet tak, jako by se řídil tímto jediným V Z K V É T A J Í C Í Ž I V O T 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS248867
principem, a to je dosažení toho nejlepšího, co je mu přirozeně vlastní. Ptáci jsou určeni k tomu, aby létali, a pavouci, aby předli pavučiny. Je lidskou přirozeností, že z dětí se stanou dospělí, kteří chodí, mluví, poslouchají, přemýšlejí, tvoří, zkoumají, stavějí, zpívají, tančí a kreslí a dělají všechny další věci, které nás činí lidmi. Jsou věci, které nás typicky činí lidmi, a každý z nás má své jedinečné silné stránky, talenty a schopnosti. To znamená, že abychom byli svým nejlepším já, svým nejopravdovějším já, musíme plně rozvinout tento potenciál. Vždy se snažíme více a více uskutečňovat své potenciální možnosti. Pro Carla Rogerse není dobrý život stabilním neměnným stavem štěstí a spokojenosti; spíše je možné na něj pohlížet jako na plynoucí a měnící se proces. Rogers napsal: Dobrý život je proces, není to stav bytí … Je to směr, nikoli cílová destinace. Směr… je ten, který je zvolen celým organismem, kdy je zde z psychologického hlediska svoboda se pohybovat kterýmkoli směrem.77
Z Rogersova pohledu nebyl dobrý život výsledkem, kterého je třeba dosáhnout jednou provždy, ale spíše procesem, kterého se neustále účastníme a postupně se posouváme směrem, v kterém jsme autory vlastních životů. Rogers popsal směry, jimiž se ubírají lidé, když se stávají funkčnějšími. Ty zahrnují pohyb: ●● ●● ●● ●● ●● ●● ●● ●●
pryč od fasád, pryč od povinností, pryč od plnění očekávání, pryč od vyhovění ostatním, směrem k řízení sebe sama, směrem k otevřenosti ke zkušenosti, směrem k přijetí ostatních, směrem k důvěře v sebe sama.
100 P R O Č
JE AUTENTICITA DŮLEŽITÁ
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS248867
Tímto způsobem budeme mít volnost se pohybovat novým směrem, který je pro nás autentičtější.78 A tak současní pozitivní psychologové navázali tam, kde skončil Rogers, a začali se hlouběji zabývat eudaimonií jako procesem.
Orientace na život: důvody, které stojí za tím, co děláme Jedním z průkopníků výzkumů v eudaimonické psychologii je psycholožka Veronika Hutaová z University of Ottawa.79 Hutaová říká, že rozdíl mezi eudaimonickým a hédonickým životem lze vidět na tom, jak lidé orientují svůj pohled na život, tedy jinak řečeno, proč věci dělají. Eudaimonicky orientované osoby si cení osobního růstu, vyhledávají nové výzvy, snaží se o vynikající výsledky v tom, co dělají a hledají smysluplný účel svého života. Nastavují si pro sebe cíle, které jsou pro ně samotné hodnotou a jsou součástí jejich identity. Naproti tomu hédonicky orientovaná osoba hledá potěšení, zábavu, pohodlí a relaxaci. Protože je jejich orientace odlišná, mají rozdílné chování a prožitky. Eudaimonická osoba se s větší pravděpodobností zapojí do aktivit jako je dobrovolnictví, darování peněz a času těm, kteří měli méně štěstí, a účastní se užitečných politických a charitativních akcí. Také mají tito lidé větší tendenci vyjadřovat vděčnost, být všímaví a poprat se s výzvami, které vyžadují, aby zapojili své dovednosti a talent takovým způsobem, aby měli pocit, že to má smysl a účel. Jsou hluboce zabraní do své práce a koníčků. Hédonická osoba ráda chodí na večírky, navštěvuje sportovní události a koncerty. Více se soustředí na okamžité potěšení. Krátce shrnuto, zatímco hédonismus odkazuje na potěšení života – co hledáme, když se posadíme s pizzou k televizi –, eudaimonie se vyznačuje zapojováním do aktivit, které vyjadřují vlastní osobnost a dávají nám pocit smyslu a účelu. Samozřejmě, že ve většině případů obsahuje lidský život směs eudaimonické a hédonistické orientace, ačkoli u někoho převažuje více jedna než druhá. V Z K V É T A J Í C Í Ž I V O T 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS248867