jako je radost, nadšení, vzrušení, smysl, účel a přátelství – všechny ty věci, které nám dávají pocit, že žijeme a chceme ráno vstát z postele. Je pozoruhodné, že až do příchodu pozitivní psychologie psychologové věnovali dobrému životu tak málo pozornosti. Většina jednoduše předpokládala, že dobrý život vyplývá z absence psychických problémů. Pak jim ale začalo svítat, že nepřítomnost problémů není totéž jako žít naplněný, smysluplný a šťastný život. Psychologové začali přemýšlet o tom, co tvoří dobrý život. Jejich závěr byl ozvěnou závěrů humanistických psychologů o několik desetiletí dříve, že nejdůležitější dovednosti, kterým se v životě můžeme naučit, jsou ty, které nás vedou k autentickému životu.75
Dosažení dobrého života plynulým procesem změn Již jsme se setkali s Abrahamem Maslowem, zakladatelem humanistické psychologie, který hovořil o sebeaktualizaci, a Carlem Rogersem, zakladatelem psychologického poradenství, který hovořil o tom, jak se lidé stanou plně funkčními. Maslow a Rogers používali rozdílné termíny, ale v zásadě odkazovali na Aristotelovu myšlenku eudaimonie, jak jsem ji vysvětlil v 2. kapitole.76 Pozitivní psychologie se také inspiruje aristotelovským modelem lidské přirozenosti. Jednotlivec typicky prožívá radost, když používá své vrozené nebo naučené schopnosti a snaží se je realizovat způsoby, které jsou prožívány jako lepší, komplexnější nebo dokonalejší. Aristotelův model vyznává myšlenku, že vývoj jakéhokoli organismu, včetně lidských bytostí, je rozvíjením přirozeného, přijatého nebo vrozeného potenciálu. Dobrý život je, když máme volnost vzkvétat. Jako již dříve můžeme použít metaforu, jak si žalud nese všechny instrukce, které potřebuje, aby se z něj stal dub. Z žaludu se nestane pes ani kočka; bude z něj dub. Na veškerý biologický život by se mohlo pohlížet tak, jako by se řídil tímto jediným V Z K V É T A J Í C Í Ž I V O T 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS248867