Linda se nadechla a usmála se. „Chci to. Je mi mezi upíry dobře. Já ani David jsme asi nikdy nepatřili do světa lidí.“ Perren se usmál a spokojeně přikývnul. V ten samý okamžik se vrátili do salónku Sebastian s Dominikem. „Určitě se chceš rozloučit. Dám ti času, kolik potřebuješ.“ Pokynul jí. Linda šla první k Sebastianovi. „Děkuji za vše. Jsi jako můj otec.“ „Pojď ke mně. Budeš nám moc chybět. Až dopíšeš knihu, pošli mi ji. O vše se postarám.“ Objal ji a políbil na čelo. Pomalu přešla k Dominikovi a slzy jí začaly stékat po tvářích. „U tebe mi nestačí říci jen, děkuji. Ty jsi hodně výjimečný muž a nejlepší přítel. Dostal jsi mě ze dna a vždy jsi věděl, co udělat, nebo říct ve chvíli, kdy mi nebylo nejlépe. Bylo mi s tebou velmi dobře. Slib mi, že se postaráte s Ninou o Jessii.“ „Slibuji, Lin. Chci, abys věděla, že ještě žádný člověk, se ke mně nedostal tak blízko, jako ty. Loučím se s tebou, jako s člověkem. Sbohem, Lin.“ Dominik se podíval do jejích uplakaných očí. Chvíli se na sebe dívali, než ji dlouze políbil. Hned jak ji pustil, oba muži se rozloučili s Perrenem a opustili dům. Linda se za nimi smutně dívala. V tu chvíli nechápala, proč se s ní Dominik takto loučil. Perren jí hned odpověděl. „Protože už nebudeš ta bezbranná žena, kterou mohl ochraňovat, ale silná soběstačná upírka.“ Linda si jen povzdechla. V tu chvíli věděla, jak ukončí svou knihu. Otočila se tázavě na Perrena. Ten jí odpověděl, ještě než vyslovila otázku: „Knihu můžeš dopsat cestou. Vím, že to zvládneš.“ Nejprve letěli dlouho letadlem. Než přistáli, měla Linda knihu hotovou. Hned ji poslala Sebastianovi s pozdravem pro všechny. Přistáli na malém letišti na Madagaskaru. Pokračovali malou jachtou, jen ona a Perren, na vzdálený ostrov. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS248362