Třásla se zimou a byla vysílená. Svlékla se a šla se osprchovat. Nikdo se na ni nedíval. Naprosto jasně si uvědomovala, že jindy by ji napjatě sledovali a ještě by po sobě stříleli soupeřivými pohledy. Tak já jsem zřejmě definitivně vyšla z módy. *** Po sprše si šla lehnout. Nejsem tady. Nevšímejte si mě. Patrik k ní přišel. „Co je, miláčku? Stalo se něco?“ Jo, něco se stalo. Ale nechci s tebou o tom mluvit. Sama ještě nevím, co si o tom myslím. „Nic, byla jsem půl dne na sjezdovce, hrozně tam mrzne. Jsem utahaná.“ Wolfgang právě dával jídlo na stůl. „Nedáš si ani oběd?“ Olivie jen zavrtěla hlavou. Oba pánové se zarazili. „Ty nebudeš jíst? To není normální. Aspoň u tebe rozhodně ne.“ „Kousek mi nechte, já si dám potom. Teď vážně nechci.“ Patrik šel ke stolu a na Olivii se přišel podívat Wolfgang. Položil jí hřbet ruky na krk. „Bodejť ne, vždyť hicuješ.“ „To se ti jenom zdá.“ „No to se mi nezdá. Ale já jsem nevzal žádný léky.“ „Já taky ne.“ Wolfgang se otočil ke stolu. „Patriku, nemáš s sebou aspoň ibuprofen?“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS248359
„Nemám, člověče. Já to nezobu.“ Olivie se k nim otočila zády. „Neřeš to, já se vyspím a bude mi dobře.“ Wolfgang vytáhl telefon a hledal, kde je v blízkosti otevřená lékárna. Nemohl nic najít. „V tomhle okrese v sobotu lékárny nepracujou. Asi ti pro to budu muset zajet do Prahy.“ „Vykašli se na to. Říkám ti, že je to blbost.“ „Jako že počkáme, až bude nejen sobota, ale i půlnoc?“ Patrik se ozval od stolu. „Tak ji nech, jestli nechce.“ Wolfgang si povzdechl a nechal Olivii na pokoji. Konečně. Jestli z něčeho hicuju, tak z vás dvou. A na to léky nejsou. *** Po obědě se pánové dohodli, že půjdou lyžovat. Olivie dělala, že spí, aby se s nimi nemusela bavit. Wolfgang ji přišel pohladit. „Necháme jí tady aspoň vzkaz?“ „Proč? Když nás bude hledat, tak zavolá.“ „A máme vůbec někam chodit, když je jí blbě?“ „Neblbni, copak je malá?“ Olivie nechápala, jak je možné, že o ni má Wolfgang větší péči než Patrik. „No malá není, ale já jí vzkaz nechat chci. Já ji mám rád, víš?“ Patrik neodpověděl a odešel. Tohle se opravdu začíná vymykat. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS248359
*** Když odešel i Wolfgang, Olivii se ulevilo. Vstala a šla se podívat do zrcadla. Vypadala opravdu přepadle. Dala se do ní zima. Na stole byl lístek od Wolfganga. Vzala ho do ruky. Zavoláš mi, až se vzbudíš? Jdeme lyžovat. Pokusím se sehnat něco na horečku. W. Položila lístek zpět na stůl a vrátila se do postele. Znovu usnula a zdály se jí hrozné sny. V tom posledním byla v podpalubí lodi, která se začala potápět. Marně lapala po dechu, voda se jí přelévala přes hlavu. Když se vzbudila, bylo jí tak špatně, jako ještě nikdy v životě. Všechno ji bolelo, bylo jí na zvracení, nemohla dýchat. Dívala se kolem sebe, ale nikde neviděla telefon. Rozhodla se, že si musí zavolat pomoc. Ale dva kroky od postele se zhroutila a zůstala ležet na zemi. Když půl hodiny nato přišli do pokoje kluci, Wolfgang volal rovnou záchranku.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS248359