Třásla se zimou a byla vysílená. Svlékla se a šla se osprchovat. Nikdo se na ni nedíval. Naprosto jasně si uvědomovala, že jindy by ji napjatě sledovali a ještě by po sobě stříleli soupeřivými pohledy. Tak já jsem zřejmě definitivně vyšla z módy. *** Po sprše si šla lehnout. Nejsem tady. Nevšímejte si mě. Patrik k ní přišel. „Co je, miláčku? Stalo se něco?“ Jo, něco se stalo. Ale nechci s tebou o tom mluvit. Sama ještě nevím, co si o tom myslím. „Nic, byla jsem půl dne na sjezdovce, hrozně tam mrzne. Jsem utahaná.“ Wolfgang právě dával jídlo na stůl. „Nedáš si ani oběd?“ Olivie jen zavrtěla hlavou. Oba pánové se zarazili. „Ty nebudeš jíst? To není normální. Aspoň u tebe rozhodně ne.“ „Kousek mi nechte, já si dám potom. Teď vážně nechci.“ Patrik šel ke stolu a na Olivii se přišel podívat Wolfgang. Položil jí hřbet ruky na krk. „Bodejť ne, vždyť hicuješ.“ „To se ti jenom zdá.“ „No to se mi nezdá. Ale já jsem nevzal žádný léky.“ „Já taky ne.“ Wolfgang se otočil ke stolu. „Patriku, nemáš s sebou aspoň ibuprofen?“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS248359