Gris-zlom.qxd26.6.201820:35Stránka98
Když to vezmu kolem a kolem, Dan byl jen součástka stroje. Fungoval, a o to jediný mi šlo. Já pro něj byl nejspíš totéž. Chlap, kterej tý součástce říkal, co má dělat, a pak ji vyplácel. Žádný velký kamarádšofty. Jenže když jsem pak koukal na záda těch dvou policajtů, celej jsem se klepal. Došlo mi, že Dan rozhodně nebyl jen součástka stroje a že je nesmyslný si něco takovýho namlouvat. Do Exilu jsem se k rozpitýmu kafi a rozečtenejm novinám už nevrátil. Zůstal jsem sedět v kanclu a s obličejem v dlaních jsem tam snad hodinu civěl jen tak do stěny. Proč a jak Dan zemřel? Byla to jen nešťastná událost, jak připouštěli poldové? Anebo se zapletl do něčeho většího, co už neukočíroval? Vážně, co jsem o něm vůbec věděl? Možná se pustil do nějaký akce, kterou nezvládl. Když dělal se mnou, měl vždycky perfektní servis. Nikdy bych ho neohrozil, všechny mý kšefty byly založený na důvěře a naprostý bezpečnosti. Z každý situace existoval naplánovanej únik, počítal jsem se všema možnejma komplikacema. Jestli se dal Daniel do holportu s někým, kdo na tohle kašlal, tak to byla jeho smůla. Měl bejt opatrnější. Já jsem opatrnej vždycky. Proto taky můj byznys funguje. A proto ještě žiju. Otevřel jsem skříň a vyndal z ní láhev Jacka. Nalil jsem si, dal nohy na stůl a popíjel. Na nic lepšího, čím bych Dana uctil, jsem nepřišel. Ani v tu chvíli, ani po další hodině. *
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247860