Gris-zlom.qxd26.6.201820:35Stránka98
Když to vezmu kolem a kolem, Dan byl jen součástka stroje. Fungoval, a o to jediný mi šlo. Já pro něj byl nejspíš totéž. Chlap, kterej tý součástce říkal, co má dělat, a pak ji vyplácel. Žádný velký kamarádšofty. Jenže když jsem pak koukal na záda těch dvou policajtů, celej jsem se klepal. Došlo mi, že Dan rozhodně nebyl jen součástka stroje a že je nesmyslný si něco takovýho namlouvat. Do Exilu jsem se k rozpitýmu kafi a rozečtenejm novinám už nevrátil. Zůstal jsem sedět v kanclu a s obličejem v dlaních jsem tam snad hodinu civěl jen tak do stěny. Proč a jak Dan zemřel? Byla to jen nešťastná událost, jak připouštěli poldové? Anebo se zapletl do něčeho většího, co už neukočíroval? Vážně, co jsem o něm vůbec věděl? Možná se pustil do nějaký akce, kterou nezvládl. Když dělal se mnou, měl vždycky perfektní servis. Nikdy bych ho neohrozil, všechny mý kšefty byly založený na důvěře a naprostý bezpečnosti. Z každý situace existoval naplánovanej únik, počítal jsem se všema možnejma komplikacema. Jestli se dal Daniel do holportu s někým, kdo na tohle kašlal, tak to byla jeho smůla. Měl bejt opatrnější. Já jsem opatrnej vždycky. Proto taky můj byznys funguje. A proto ještě žiju. Otevřel jsem skříň a vyndal z ní láhev Jacka. Nalil jsem si, dal nohy na stůl a popíjel. Na nic lepšího, čím bych Dana uctil, jsem nepřišel. Ani v tu chvíli, ani po další hodině. *
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247860
Gris-zlom.qxd26.6.201820:35Stránka99
Ten den jsem se pak už vykašlal na všechno, co jsem měl v plánu. Napadlo mě zjistit, kde bude Dan asi pohřbenej, takže jsem obtelefonoval všechny hřbitovy a krematoria. Našel jsem místo, kde ho spálili, ale urnu si odnesli pozůstalí, o její uložení se prý postarají sami. Pozůstalí. Jako by mě mělo překvapit, že Daniel někoho měl. Někoho, komu teď bude chybět. Dan nebyl jen hezkej chlap, kterej na objednávku svádí paničky. Taky to byl něčí syn, ještě nedávno teenager. Když jsem řekl o jeho smrti Gregorovi, jen zavrtěl hlavou. Ti dva spolu nikdy moc nepekli, ale řekl bych, že sympatický si byli. Vlastně neznám nikoho, komu by se Dan nelíbil. To bylo jeho štěstí. A možná i prokletí, ale to se nedozvím, dokud poldové nezjistí, co se mu vlastně stalo. Anebo dokud to nezjistím já. Mám se do něčeho takovýho fakt plést? Co o jeho smrti vůbec vím? Vlastně nic. Zároveň ale dost na to, abych si myslel, že šlo o nějakou blbou nešťastnou náhodu. Dan byl typ kluka, kterej si životem jen tak s úsměvem proplouvá, a těm se nešťastný náhody vyhejbají. To je zákonitost. Předtím, než ti dva poldové odešli, mi nechali svý vizitky. Co jim zavolat a pozvat je po práci na pivo? Vytáhl bych z nich něco podstatnýho? Nejspíš ne, budou obezřetní, stejně jako bych byl na jejich místě obezřetnej já. I když to popřeli, stejně mě můžou mít za podezřelýho. Zvedl jsem se, kývnul na Gregora a vyrazil jsem domů. Přesněji řečeno do sklepa, srovnat si myšlenky u bicích. A taky u nich trochu vystřízlivět, protože jsem toho na Danovu památku vypil víc, než bylo zdrávo.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247860
Gris-zlom.qxd26.6.201820:35Stránka100
Do přehrávače jsem nacpal Load, asi nejvyměklejší album, jaký kdy Metallica natočila. Tak nějak se mi ale trefilo do nálady, i když u cajdáku Mama Said jsem málem usnul, protože tam toho k bouchání moc není. Hodinka a čtvrt utekla a já si během ní uvědomil, že musím zatelefonovat Martymu. Marty byl můj poslední policejní parťák. Neříkám, že to byl nejrovnější chlap na světě, ale nikdy nevybočil z průměru, a to stačilo. Já zase nebyl nejklidnější chlap na světě, takže on si se mnou užil taky svý. Po tom, co jsem přišel o odznak, jsme se ještě nějakou dobu vídali. A vídáme se doteď, i když už ne tak často. Občas potřebuju informaci, která neleží jen tak na ulici, a on mi ji z policejních zdrojů opatří. Že to nedělá ze sentimentu, je asi jasný. A já platím, protože byznys se musí točit. Podobných kontaktů, jako je Marty, jsem měl samozřejmě víc. Synek policejní legendy, víme? Ale Marty z nich byl momentálně nejvejš. Největší pravomoce a s nima i nejsnazší přístup k informacím. Je až obdivuhodný, kam to z našeho zatuchlýho kanclu dotáhl. Cinknul jsem mu a řekl, že ho potřebuju fakt nutně vidět. Přitom mě napadlo, že jestli mě mají ti dva chlapi z vražd pod dozorem, nejspíš budou koukat. Ale popravdě jsem si to nemyslel, to by se se mnou bavili jinak a hlavně jinde. S Martym jsem se sešel ještě ten večer v baru, kam jsme spolu kdysi chodívali. Od tý doby se ale změnilo jak to místo, tak my dva. On přibral v pase, já shodil vlasy a nechal se zarůst. „Čau, Larsi, jak je?“ Podal jsem mu ruku a zapadl ke stolu naproti němu. „Dáme si panáka, Marty?“
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247860