Page 1

– 98 –

ky na cestovné. Pokud se to nepodařilo – což se stalo ve většině případů – nesl náklady Francouzský institut či Federace sekcí Alliance Française, jež měly k tomuto účelu ve svém rozpočtu speciální fondy.68 Mezi lety 1931–1936 však došlo ze zřejmých důvodů k jejich krácení.69 O dobré spolupráci svědčí další věc. U odborných vystoupení se většinou postupovalo tak, že přednášející vystoupil na pozvání fakulty jednou či dvakrát před studenty, profesory a dalšími odborníky na půdě příslušné školy či ústavu, jeden večer ho pak zval na veřejnou přednášku přímo institut. Od roku 1930 tyto přednášky obvykle probíhaly ve velkém sále ve Štěpánské ulici. Za zdůraznění stojí i to, že institut a Alliance Française postupovaly v organizaci této činnosti v úzké shodě. Samotná konference tak byla mnohdy výsledkem kompromisu a delších předběžných jednání. „Drahý kolego,“ psalo se v této souvislosti v březnu 1928 z IFP, „neztratil jsem ze zřetele otázku… o uspořádání přednášky pod naší záštitou. Měl jsem v této věci jednání s řídící radou Francouzského institutu. Vzhledem k tomu, že institut získává prostředky ze zásady pouze pro vědce a spisovatele francouzského původu, není možné u nás tuto přednášku uspořádat. Ale nalezl jsem způsob, jak vše sladit. Pražský Francouzský kroužek, jenž je zde naší nejživější francouzskou společností, souhlasí s uspořádáním… vaší přednášky. Pokud jde o honorář, Federace sekcí Alliance Française je ochotna vám zaplatit 1000 korun.“70 Díky dobré spolupráci 68

69

70

Veřejné přednášky na institutu byly přístupné zdarma, přednášky organizované Alliance Française byly zdarma pro členy spolku, ostatní návštěvníci zaplatili 5 Kč. Vyšší vstupné by bylo většinu zájemců odrazovalo. Panovala dohoda, že přednášející dostával za přednášku 500 –600 Kč, v jeho prospěch plynul i případný zisk ze vstupenek. S významem přednášejícího přirozeně rostlo jeho finanční ohodnocení. Georges Duhamel byl za dvě přednášky v říjnu 1931 honorován 7000 korunami, filozof Emile Bréhier dostal za svá vystoupení v dubnu 1932 4000 korun. Po roce 1930 bydleli významnější hosté přímo v budově institutu ve Štěpánské ulici, do té doby jim byl většinou nabízen hotelový pokoj v centru města (Zlatá husa, hotel Central atd.). Fichelle si v této souvislosti otevřeně stěžoval: „Je ne sais pas si vous vous rendez compte de la situation vraie en ce qui concerne mes comités. A part Bratislava qui a des fonds et est assez riche, Brno et les autres sections sont très pauvres et se retournent toujours de mon côté pour toutes leurs entreprises (Bratislava aussi d’ailleurs).“ Po rozpočtových škrtech jsem „bohatý jen nadějemi“. CADN, Prague, SC, IFP, 3, Fichelle na „Groupe des artistes musicalistes“, 22. 10. 1936. CADN, Prague, SC, Suppl., 39, Fichelle neznámému adresátovi, 6. 3. 1928. Ani AF však nemohla zvát kohokoliv. A. Fichelle napsal bývalému poslanci a spisovateli Xavieru de Magallonovi (1866–1956) tato slova: „… en effet nous devons pour faire venir un conférencier avoir l’avis de l’Alliance Française, du Ministère des Affaires étrangères et, à partir de maintenant d’un comité spécial composé de personnalités tchécoslovaques et françaises, ayant simple voix consultative.“ CADN, Prague, SC, IFP, 3, Fichelle Magallonovi, 31. 12. 1928.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247768


– 99 –

obou institucí a úzkým vztahům s francouzským velvyslanectvím se dá říci, že žádná význačnější francouzská osobnost nemohla ve 30. letech Prahou projet, aniž by o ní institut nevěděl a jejích služeb nevyužil. Lze to definovat jako skutečný monopol. Když například v roce 1935 chtěla Německá lidová univerzita „Urania“ do Prahy pozvat Paula Claudela, intervenoval Fichelle okamžitě na ambasádě v Buquoyském paláci, že jedině Francouzský institut může podobnému podniku poskytnout dostatečné finanční a materiální zázemí.71 Nepřekvapí, že za těchto výhodných podmínek byl zájem o organizování francouzských přednášek nemalý. „Domníváme se,“ znělo v odpovědi výše komentované ankety, „že poptávka o hodně převyšuje skutečné potřeby a že je nutný velmi přísný výběr.“ Koho tedy vybrat? „Je zřejmé, že přednost musí být vždy dána těm, kteří se zajímají o otázky střední Evropy a o Československo zvláště, těm, kteří nějakým způsobem podpořili vzájemné poznání. Ale toto kritérium není zdaleka dostačující a nesmí být za žádnou cenou záminkou, aby byly do Československa zvány druhořadé osobnosti. Rozhodující je v každém případě povolávat skutečně významné odborníky,“ uzavíral Alfred Fichelle.72 Nemá smysl uvádět na tomto místě detailní jmenný seznam všech francouzských osobností, které v meziválečném období na přednášky do Prahy zavítaly. A. Marès jejich počet odhaduje na 350.73 Mezi ně je nutno zahrnout i známé spisovatele jako byli Paul Claudel, Maurice Dekobra, Georges Duhamel, Maurice Martin du Gard, André Maurois, Jean Mistler, Jules Romains, Philippe Soupault, Paul Valéry. Z dalších to byli novináři, politici, státní úředníci, diplomaté či další osobnosti umělecké a kulturní sféry.74 Pro vědeckou spolupráci byli však nejvýznamnější skupinou tzv. „misionáři“, osobnosti vyslané do ČSR na přímé pozvání institutu. Jejich 71

72 73

74

CADN, Prague, SC, IFP, 1, Fichelle Naggiarovi, 11. 10. 1935. K témuž i CADN, Prague, SC, IFP, 1, Eisenmann de Monicaultovi, 27. 3. 1935. CADN, Prague, SC, IFP, 1, Enquête sur la conférence, citovaný dokument, s. 6. MARÈS Antoine, Les relations franco-tchécoslovaques…, s. 310. Marès opírá svůj odhad o fond Institut français de Prague uložený v Archivu Institut d’Etudes Slaves v Paříži. Někdy se nejednalo o kvalitativní výběr přednášejícího, ale francouzská strana se snažila vyjít vstříc zájmu české strany. Byl to mimo jiné případ Juliena Bendy (1867–1956). „Vous savez que M. Beneš aime beaucoup ses ouvrages et qu’il a été beaucoup intéressé quand il nous a fait, il y a quelques années une conférence. Il va sans dire que jamais je ne soufflerais à le faire venir exprès à Prague, mais s’il faisait une tournée en Europe centrale et si vous me donniez un avis favorable – je lui organiserais bien quelque chose“, napsal Fichelle Marxovi do Paříže. Jean Marx dal o dva týdny později plánu zelenou. CADN, Prague, SC, IFP, 1, Fichelle Marxovi a Marx Fichellovi, 13. 1. a 27. 1. 1936.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247768


– 100 –

přednášky pak tvořily náplň zmiňovaných kurzů „hors-série“.75 Tento systém se upevnil především od příchodu Louise Eisenmanna.76 První skupina vyučujících přijela do Čech v dubnu a květnu 1926. Byli to geograf Albert Demangeon (1872–1940), filozof Léon Brunschvicg (1869–1944), chemik Georges Urbain (1872–1938). V květnu 1928 v Praze přednášel matematik Jacques Hadamard (1865–1963), v květnu 1929 historik a archeolog Jêrome Carcopino (1881–1970) a profesor civilního práva Henri Capitant (1865–1937). Ve školním roce 1932/33 bylo do programu institutu zahrnuto vystoupení profesora Pařížské univerzity a držitele Nobelovy ceny za fyziku (1929) Louise de Broglieho (1892–1987), čestného děkana filozofické fakulty Lyonské univerzity Augusta Ehrharda, geografa a etnologa, profesora Univerzity v Alžíru Émila Félixe Gautiera (1864–1940), profesora Pařížské univerzity a předsedy Alliance Française (mezi lety 1919–1934) Paula Labbého, indologa působícího na Collège de France Sylvaina Léviho (1863–1935), profesora dějin umění Pařížské univerzity René Schneidera (1867–1938). Ve školním roce 1934/35 byli do Prahy pozváni: filosof a antropolog Lucien Lévy Bruhl (1857–1939), právník a aktivní obhájce lidských práv (Nobelova cena míru 1968) René Cassin (1887–1976), historik a zakladatel školy Annales Lucien Febvre (1878–1956), v následujícím roce matematik a politik Emile Borel (1871–1956), děkan právnické fakulty Štrasburské univerzity Joseph Duquesne, profesor medicíny v Paříži Noël Fiessinger (1881–1946), fyzik Frédéric Joliot-Curie (1900 –1956), historik 17. století Georges Pages (1867–1939), sinolog (a dobrodruh) Paul Pelliot (1878–1945), spisovatel Henri Bordeaux (1892–1957) či konečně historik a sociolog André Siegfried (1875–1959). S nárůstem významu technické a lékařské sekce přibylo v druhé polovině 30. let přednášejících právě v této oblasti. Jen v roce 1937/38 tak v rámci vědecko-technického oddělení vystoupili odborníci jako specialista na pancéřování Léon Guillet (1873–1946), fyzik a chemik René Audubert (1892–1957), astronom Henri Mineur (1899–1954), letecký konstruktér major C. Martinot-Lagarde a další (L. Alvin, A. Caquot, J. Godenne, P. Prévost, A. Tra75

76

Program IFP pro školní rok 1928/29 tyto přednášející definoval takto: „Des professeurs des Universités ou des grandes Écoles Françaises et du Collège de France, des membres des Académies de l’Institut de France, ou des personnalités éminentes de la vie intellectuelle française sont appelés chaque année à faire à l’Institut un certain nombre de conférences sur des questions de leur spécialité.“ Program Institut français de Prague, 1928/29, s. 2. Navýšení této položky v rozpočtu IFP bylo značné: 1924 – 5000 franků, 1926 – 15 000 franků, 1932 – 80 000 franků. Pro rozpočty IFP na jednotlivé roky viz CADN, Prague, SC, Suppl., 12 a CADN, SOFE, 337.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247768

Francouzský institut v Praze 1920-1951 (Ukázka, strana 99)  
Francouzský institut v Praze 1920-1951 (Ukázka, strana 99)