„Ne, ne,“ řekla a vrtěla hlavou. „Co chcete? Mám tu tagliatelle a sugo di piselli (hráškovou omáčku). Gnocchi? Nebo cappelleti (drobné plněné těstoviny)? Mám tu všechno – a domácí. Tak co si dáme?“ „Těstoviny s hráškovou omáčkou, prosím.“ Tuhle tradiční omáčku jsem ještě nikdy nejedla. Bruna dala těsto odpočinout a odešla z kuchyně. Vrátila se se sklenicí domácích rajčat a prorostlým kouskem prosciutta. „Ty rajčata, co jste koupila, budou možná lepší než moje,“ omlouvala se, „ale my používáme tyhle, protože pěstujeme rajčata na zahradě.“ Trvala na tom, že si odvezu ty svoje domů. Za chvilku už na sporáku stála pánev a v ní se pomalu dusila rajčata, prosciutto, cibule a celer. Kuchyně byla malá místnost bez okna, hned vedle jídelny. Bruna nalila do hrnce vodu na cannelloni. Než se voda začala vařit, udělala těstoviny. Několikrát jsem ji vyfotila při práci. „Na fotkách vypadám strašně,“ smála se. Bruna je ještě menší než já a měří jen 150 cm. Má krátké, krásně husté černé prošedivělé vlasy, takže vypadá mladší, než ve skutečnosti je. Bruna odložila váleček, aby mi ukázala album fotografií. Smála se srdečně nad každým obrázkem, až se prohýbala a plácala se do kolen. Na jednom snímku měla zavřené oči. Na dalším otevřenou pusu. „To není vaše chyba,“ řekla jsem. „Jen vás vyfotili ve špatnou chvíli.“ „Ne, podívejte, jsem proprio schifa (opravdu šeredná)!“ Najednou se zarazila. „To jsem ale hostitelka. Musíte si něco dát. Bruschettu s olejem?“ Přinesla zelenou lahev. „Nuovo (nový). Právě vylisovaný v našem frantoio.“ „Bruschettě s novým olejem neodolám!“ Bruna pokapala opečenou bruschettu hustým zeleným olejem a do sklenek nalila bledě žlutou tekutinu. „Bez vína není bruschetta nic,“ vysvětlila a podala mi skleničku a talíř. V půl deváté ráno většinou víno nepiju, ale připila jsem Bruně na zdraví a daly jsme se do jídla. Ještě nebylo ani poledne a Bruna už měla uvařené a umleté maso na náplň do cannelloni, a tak jsme je spolu začaly plnit. Než jsme si sedly k obědu, udělala ještě rajčatovou omáčku a besciamela na cannelloni a dva hrnce těstovin. Před jednou už jsme seděli u stolu spolu s jejím manželem, popíjeli domácí víno a jedli antipasto – crostini s plátkem vařeného vejce a bohatou porcí majonézy, jiné s máslem a ančovičkou a třetí s játrovým pâté. • Suzanne Carreiro •
carreiro_blok.indd 100
25.5.2018 15:42:35 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247456