Že všechno poběží samo, bylo samozřejmě přehnané, mírně řečeno. Mosese chodí den co den na obchůzky po plantáži, seřezává, shrabuje a v zásadě dokáže vlastními silami držet v šachu dva největší problémy: plíseň, kvůli níž boby černají a hnijí, a krysy, které šplhají vzhůru a požírají boby, když kolem kmene není dostatek prostoru. Jen na vrcholu sklizně je potřeba najmout další pracovníky, kteří pomáhají se sklizní, kvašením a sušením. Mezi stromy na plantáži, s Mosesem, si vždycky připadám jako začátečnice, jíž také jsem. V předákovi je však tak hluboce zakořeněn respekt ke mně, nebo rozhodně k Niklasovi, takže mi to nikdy nedá najevo. Trpělivě mi znovu a znovu předává svoje vědomosti: „Podívejte se sem, madam Kat.“ Pohlédnu na strom, na který ukazuje. Boby rostou přímo na kmeni, jsou černé a scvrklé. Zeptám se, i když odpověď už znám: „Co se s tím dá dělat?“ Mosese zavrtí hlavou, plísně se dá zbavit jen obtížně. Ale v příštím okamžiku se rozzáří a naplní si velké dlaně oranžovými boby z vedlejšího stromu: „Podívejte se na tyhle, madam Kat! Tady je určitě přes třicet bobů!“ Rychlým pohybem nože rozřízne lusk vedví a polovinu mi podá, připomíná misku plnou lesklé dužiny, v šedobílé hmotě se ukrývají hnědé korálky. Vyvalí se ke mně nasládlá vůně, korunami stromů na nás dopadá chvějivé zelené světlo. Držím v prstech kalich. Mosese trpělivě čeká, hnědé oči v uzlovitém věnečku z vrásek. Když mi do očí vstoupí slzy, jen přikývne. Je skoro legrační, že právě Lisbetina dcera se má stát naší norskou spojkou. Když Lisbeth vyprávěla o rozhovoru, který spolu vedly, příliš jsem tomu nevěřila – opravdu jsem si Amandu nepředstavovala jako nějaký podnikatelský talent. Když jsem si s ní ale promluvila sama, vyslechla její návrhy a pocítila její nadšení a energii, pochopila jsem, co jsem předtím zahlédla na Lisbetině
– 101 –
KOUSKY STESTI.indd 101
17.5.2018 17:42:15 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247446