Page 1

Že všechno poběží samo, bylo samozřejmě přehnané, mírně řečeno. Mosese chodí den co den na obchůzky po plantáži, seřezává, shrabuje a v zásadě dokáže vlastními silami držet v šachu dva největší problémy: plíseň, kvůli níž boby černají a hnijí, a krysy, které šplhají vzhůru a požírají boby, když kolem kmene není dostatek prostoru. Jen na vrcholu sklizně je potřeba najmout další pracovníky, kteří pomáhají se sklizní, kvašením a sušením. Mezi stromy na plantáži, s Mosesem, si vždycky připadám jako začátečnice, jíž také jsem. V předákovi je však tak hluboce zakořeněn respekt ke mně, nebo rozhodně k Niklasovi, takže mi to nikdy nedá najevo. Trpělivě mi znovu a znovu předává svoje vědomosti: „Podívejte se sem, madam Kat.“ Pohlédnu na strom, na který ukazuje. Boby rostou přímo na kmeni, jsou černé a scvrklé. Zeptám se, i když odpověď už znám: „Co se s tím dá dělat?“ Mosese zavrtí hlavou, plísně se dá zbavit jen obtížně. Ale v příštím okamžiku se rozzáří a naplní si velké dlaně oranžovými boby z vedlejšího stromu: „Podívejte se na tyhle, madam Kat! Tady je určitě přes třicet bobů!“ Rychlým pohybem nože rozřízne lusk vedví a polovinu mi podá, připomíná misku plnou lesklé dužiny, v šedobílé hmotě se ukrývají hnědé korálky. Vyvalí se ke mně nasládlá vůně, korunami stromů na nás dopadá chvějivé zelené světlo. Držím v prstech kalich. Mosese trpělivě čeká, hnědé oči v uzlovitém věnečku z vrásek. Když mi do očí vstoupí slzy, jen přikývne. Je skoro legrační, že právě Lisbetina dcera se má stát naší norskou spojkou. Když Lisbeth vyprávěla o rozhovoru, který spolu vedly, příliš jsem tomu nevěřila – opravdu jsem si Amandu nepředstavovala jako nějaký podnikatelský talent. Když jsem si s ní ale promluvila sama, vyslechla její návrhy a pocítila její nadšení a energii, pochopila jsem, co jsem předtím zahlédla na Lisbetině

– 101 –

KOUSKY STESTI.indd 101

17.5.2018 17:42:15 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247446


tváři. Cosi nejasného a nevyvinutého, co je vidět, jen když se rozsvítí. Pokud se nám to podaří, stane se Amanda Høieová naší kontaktní osobou a distributorkou Kat’s Chocolate v Norsku! Skoro neuvěřitelné, ale vlastně o nic méně podivné než všechno, co se v poslední době děje. Například to, že moji přátelé v Suvě mě propojili s Johnnym Ma sonem a že je ochoten nás zaučit. Výrobce čokolády na odpočinku, který má leccos za sebou, teď kotví s lodí v Labase, odpočívá a loví na moři ryby. „Musíte mě tam pár dní strpět, až přijedu,“ řekl mi, když jsem ho zvala k nám. „Jsem už moc starý na to, abych se trmácel jeden den tam a druhý zpátky.“ Chci, aby se zapojila i Maya. Není snad dokázáno, že aktivita a účast ve společných činnostech brání rozvoji demence? Vidím, jak se od nás občas vzdálí, dlouhé hodiny je někde úplně jinde, a pak je náhle zase čilá a naprosto při smyslech. Pokouším se zachytit tuto rozštěpenou existenci v e-mailech, které píšu Evy, psát pravdu, ale nevyděsit ji. Máme-li být upřímné, můžeme říct, že Maya se tady cítí lépe? Život tu plyne pomalu a my kolem ní máme dost času a trpělivosti. Nemyslím si, že by měla strach. Nedokázala bych snášet pohled na to, jak se před mýma očima úzkostí rozpadá na kusy. Některé dny slabé podráždění kvůli všemu, co je kolem ní, hodiny strávené za jemným závojem, takhle to na mě působí. Samozřejmě jsem si o téhle nemoci leccos přečetla a vím, že neklid je následkem zmatení, dezorientace, kterou nedokáže ovládnout. Ale zdá se, že Ateca si dokáže poradit i s tímhle. Jako by Maye už jen tím, že ji vezme za ruku, předávala cosi ze své nevyrušitelnosti, cosi ze síly silných hnědých prstů, které se proplétají s Mayinými tenkými modrobílými. Tohle je něco, co jsem se tady naučila a co nesmím zapomenout využívat. Důvěřovat. Nechat loď plout vlastním směrem.

– 102 –

KOUSKY STESTI.indd 102

17.5.2018 17:42:15 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247446


Je to hezké, jak je Fidži všechny mění, pozoruji to a žasnu. Sina sílí a Maya slábne. Vzbuzuje v ostatních jakousi něhu, cosi něžného převlečeného do něčeho drsného. Maya bez Steinara a Sina bez Lisbeth, nová, neznámá kombinace. Tu a tam si dovolím i poplácat sama sebe po rameni, jen nenápadně. Copak i Sina na tom tady není líp než doma? Utekla do bezpečné vzdálenosti od syna, zbavila se jeho nářků a žadonění o peníze. A Ingrid, ta doslova rozkvetla! Květy má na sulu, za uchem i v rukou – je neuvěřitelné, že ty její zelené prsty byly tolik let ponořené v účetních knihách Fylkebussene. Dokonce i Ateca, která některé Ingridiny výmysly pozoruje skepticky, uznala, že dýně i rajčata se letos obzvlášť vyvedly. Neuvažovala jsem kdysi o Ingrid jako o psovi? Teď je to divoká rostlina z džungle! Nezdolná, silná a zářící barvami! Ale možná to poplácání po rameni náleží opravdu hlavně mně. Copak jsem si nepřála právě takové vale? Dům plný života, radostí a strastí, rozhovorů, písní a zmatku? Abych kolem sebe měla lidi a sama mohla být s někým? „Potřebujete své sestry, madam Kat,“ řekla mi tenkrát Ateca. A měla pravdu.

– 103 –

KOUSKY STESTI.indd 103

17.5.2018 17:42:15 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247446

Kousky štěstí (Ukázka, strana 99)  
Kousky štěstí (Ukázka, strana 99)