98
z generace na generaci. Ani si netroufla zmínit jejich malý řadový domek v Heatonu. Pocházeli každý z úplně jiného světa. A teď tady spolu sedí a povídají si u čaje a dortu. Snad mu ovocný dort chutnal, i když neřekl nic, co by tomu nasvědčovalo. Odešel se zdvořilým „děkuji“. Ještě pořád měla pocit, že ji považuje za naivní mladou holčinu, jež může každou chvíli zakopnout. Potkala už i Dereka a Malcolma, kteří zámkem provádějí turisty a hlídají pokoje, otevřené pro veřejnost. Zastavili se u ní v sobotu ráno chvilku před otevřením, na „vytoužený“ šálek kávy. A seznámila se i s Colinem, usměvavým, holohlavým zahradníkem, jemuž bylo něco přes padesát a mírně kulhal; mladý James mu byl většinu času k ruce. Deana pracovala během víkendu až do večera a v kanceláři zůstávala ještě dlouho po půl sedmé. Ellie si všimla, že ještě svítí a po cestě do svého pokoje se za ní zastavila. Pěkně si popovídaly. Deana kontrolovala počty prodaných vstupenek do zámku. Říkala, že jí Joe pomohl nainstalovat nový počítačový systém, díky jemuž se vstupné zaznamenává snadněji, a že výdělek je vyšší než předchozí Velikonoce, takže byla potěšena. „Byl to rušný víkend, viďte? Na Velikonoce se to tady vždycky přes noc zvedne od nuly až k úplnému zahlcení. Jak to šlo, Ellie?“ „Jo, celkem to šlo. Sem tam to bylo hektické a jsem dost vyčerpaná, to musím přiznat. Nohy se mi klepou únavou. Ale jinak jo, líbilo se mi to.“ „Mám za vás radost, drahoušku. Je toho hodně, co tady musí člověk zvládnout. Hlavně když jste catering v minulosti nedělala. Ale poslouchala jsem, jak si lidé povídali, když vycházeli ven, a někteří z nich si kavárnu velice pochvalovali.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247444