98
z generace na generaci. Ani si netroufla zmínit jejich malý řadový domek v Heatonu. Pocházeli každý z úplně jiného světa. A teď tady spolu sedí a povídají si u čaje a dortu. Snad mu ovocný dort chutnal, i když neřekl nic, co by tomu nasvědčovalo. Odešel se zdvořilým „děkuji“. Ještě pořád měla pocit, že ji považuje za naivní mladou holčinu, jež může každou chvíli zakopnout. Potkala už i Dereka a Malcolma, kteří zámkem provádějí turisty a hlídají pokoje, otevřené pro veřejnost. Zastavili se u ní v sobotu ráno chvilku před otevřením, na „vytoužený“ šálek kávy. A seznámila se i s Colinem, usměvavým, holohlavým zahradníkem, jemuž bylo něco přes padesát a mírně kulhal; mladý James mu byl většinu času k ruce. Deana pracovala během víkendu až do večera a v kanceláři zůstávala ještě dlouho po půl sedmé. Ellie si všimla, že ještě svítí a po cestě do svého pokoje se za ní zastavila. Pěkně si popovídaly. Deana kontrolovala počty prodaných vstupenek do zámku. Říkala, že jí Joe pomohl nainstalovat nový počítačový systém, díky jemuž se vstupné zaznamenává snadněji, a že výdělek je vyšší než předchozí Velikonoce, takže byla potěšena. „Byl to rušný víkend, viďte? Na Velikonoce se to tady vždycky přes noc zvedne od nuly až k úplnému zahlcení. Jak to šlo, Ellie?“ „Jo, celkem to šlo. Sem tam to bylo hektické a jsem dost vyčerpaná, to musím přiznat. Nohy se mi klepou únavou. Ale jinak jo, líbilo se mi to.“ „Mám za vás radost, drahoušku. Je toho hodně, co tady musí člověk zvládnout. Hlavně když jste catering v minulosti nedělala. Ale poslouchala jsem, jak si lidé povídali, když vycházeli ven, a někteří z nich si kavárnu velice pochvalovali.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247444
99
„Ach, děkuji.“ To slyšela moc ráda. Měla pocit, že to stojí i za její unavené nohy a bolavá záda. „Jo, Ellie, přemýšlela jsem, že bychom tady mohli otevřít obchůdek se suvenýry. Co si o tom myslíte?“ „No to je určitě skvělý nápad, tím jsem si jista.“ „Co myslíte, na jaké zboží bychom se v něm měli zaměřit?“ Líbilo se jí, že Deanu zajímá její názor. „No myslím, že obvyklé věci – jako hrnečky, utěrky, kvalitní místní řemeslné výrobky, džemy, med… a co tak nějaké věci pro děti spojené se zámkem: knihy, omalovánky, převleky na maškarní ples – ty se dětem vždycky líbí – jako kostýmy rytířů a princezen, a tak podobně.“ „Ano, to pro děti zní jako dobrý nápad. Díky, Ellie. Promluvím si s Joem, ať se věci hnou z místa. Ale myslím, že obchůdek by byl dobrým doplňkem k ostatním službám na zámku.“ „Ano, to určitě. Tak jo, myslím, že si teď dám vanu a půjdu brzo do postele.“ „Ano, přesně to udělejte, drahoušku. Odpočiňte si. Uvidíme se zítra.“ „Tak zítra, Deano. A díky, moc ráda jsem si s vámi poklábosila.“ Ellie zalila teplá vlna přátelství, které od Deany pocítila už dříve, a v novém prostředí jí pomáhalo získat trochu více sebevědomí. „Dobrou, drahoušku.“ Zpátky k úkolům pro dnešní večer. Ellie by už zítra měla myslet na novou objednávku u Breakers a možná bude muset narychlo odjet na farmářský trh do Kirktonu a nakoupit tam tolik čerstvých zásob, aby jí vydržely až do čtvrtka, kdy bude další dodávka zboží. A slíbila, že dneska zavolá mámě a Kirsty a Gemmě; očekávaly od ní pravidelné informování. Když lezla
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247444
100
nahoru po točitých schodech, nedokázala se ovládnout a nahlas zívla. O hodinu a půl později už ležela ve vaně plné bohaté pěny – a díky nevypočitatelnému systému ohřevu vody na zámku jen vlažné – s láhví cideru. Lepší to už nebude, ale stejně to bylo skvělé. Bolavé prsty u nohou jí trčely z vody na opačném konci vany. Asi by měla najít obchod Clarks a koupit si nějaké pohodlné boty do práce – to by rozhodně potěšilo její mámu. Její baleríny byly fajn, ale neposkytovaly žádnou opravdovou oporu a ona bude po většinu dne na nohou. V obchodě s pohodlnou obuví nebyla od svých jedenácti let, kdy kategoricky odmítla kupovat si boty nadále v přítomnosti své mámy. Už se nemohla dočkat, kdy se uvelebí v posteli a pomalu usne u televize. Budík si musí dát na sedmou, aby stačila upéct své čajové koláčky. Ale zítra je zítra. Teď si prostě lehne a… Díky bohu neusnula ve vaně, ale pouze náhodou – probudil ji totiž mobil, bručící na okenním parapetu v pokoji. Byl to Jason a chtěl se zeptat, jak se má. Zrovna jsem se skoro utopila, pomyslela si s ironií. „Dobře, všechno je v pořádku. Jak se máš ty? Nějaké novinky s tou Kylie, co na ni teď letíš? A co nějaký šťavnatý místní drb, o který jsem přišla?“ Jak si tak povídali, uvědomila si, jak jí chybí: její bráška a příjemné pohodlí domova; dala by teď všechno na světě za opravdu horkou koupel v koupelně s ústředním topením a pořádnou porci mámina dušeného s knedlíčky. Ale Joe by to mámě vyslepičil a ta by se určitě trápila, a tak Ellie pokračovala v konverzaci v lehkém tónu a snažila se znít co nejpozitivněji. Užívala si řeči o trablech zamilovaného teenagera a zmínkám o svých vlastních citech se raději vyhnula.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247444