Page 1

jsem To spatřil – Jeho! Bůh mi odpusť, ale první důstojník měl pravdu, když skočil přes palubu. Je líp umřít jako člověk, nikdo nemůže mít námitky, jestliže námořník zemře v mořských hlubinách. Jenže já jsem kapitán a nesmím opustit loď. Toho ďábla či netvora však oklamu; jakmile mě začnou opouštět síly, přivážu si ruce ke kormidlu, a zároveň s nimi tam přivážu to, čeho se On – To! – neodváží dotknout. A tak zachráním svou duši i svou kapitánskou čest, ať už se zvedne příhodný, či nepříhodný vítr! Slábnu a noc už se blíží. Kdyby mi teď znovu pohlédl do tváře, asi by mi už nezbýval čas vykonat, co musím… Jestliže ztroskotáme, snad tuto lahev někdo nalezne, a ti, kdo ji naleznou, třeba pochopí; a pokud nepochopí… nu, pak budou alespoň vědět, že jsem splnil úkol, který mi byl svěřen. Nechť Bůh a Panna Maria a všichni svatí pomohou ubohé chybující duši, která se snaží dostát své povinnosti… Porota pochopitelně nemohla vynést jednoznačný rozsudek. Žádný průkazní materiál se předložit nedal a nikdo nemůže dosvědčit, zda se kapitán dopustil těch vražd, či nikoli. Lidé se téměř jednomyslně domnívají, že kapitán je prostě hrdina a má mu být vypraven pohřeb na útraty obce. Obřad se bude konat tím způsobem, že flotila člunů doprovodí kapitánovu rakev proti proudu řeky Esk a pak bude dovezena zpět k Tatehillskému molu. Odtud ji vynesou nahoru po schodech k opatství, kde bude uložena na hřbitově na útesu. Svou účast na této poslední cestě již ohlásili majitelé více než jednoho sta člunů. Po onom velkém psu jako by se slehla zem; lidé jsou tím dost rozladěni, protože při nynějším stavu veřejného mínění by ho jistě město adoptovalo. Zítra se koná pohřeb, a tak skončí jedno z mnoha „tajemství moře“.

DENÍK MINY MURRAYOVÉ 8. srpna. – Lucy byla celou noc neklidná a já jsem také spala jako na vodě. Bouře divoce zuřila a všechny stříšky nad komíny řinčely, že mi z toho běžel mráz po zádech. Kdykoli vítr prudce zadul, zaznělo to jako výstřel ze vzdáleného děla. Lucy se kupodivu ani neprobudila, ovšem dvakrát vstala a oblékla se. Naštěstí jsem se pokaždé včas probudila, spící Lucy jsem svlékla a uložila zpět na lůžko. Somnambulismus je opravdu něco velmi podivného; jakmile její úmysl zkříží nějaká fyzická akce, zapomene Lucy, co chtěla – pokud vůbec něco chtěla –, a zase se skoro úplně podrobí běžnému chodu života. 98

Dracula sazba.indd 98

14.05.2018 11:56:28 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247265


Obě jsme vstaly časně zrána a šly se podívat dolů do přístavu, jestli se v noci něco nepřihodilo. Lidí tam bylo poměrně málo, a ačkoli slunce jasně zářilo a vzduch byl čistý a svěží, probíjely se velké, sveřepě vypadající vlny, od nichž se bíle odrážela pěna na hřebenech, úzkým vjezdem do přístavu jako bezohledný chlap, který si razí cestu zástupem. Byla jsem celkem ráda, že Jonathan nestrávil minulou noc na moři, nýbrž na pevnině. Jenže, ach, je vůbec už na moři, či je ještě na pevnině? Kde je a jak se mu daří? Začínám mít o něj hrozný strach. Kdybych jen věděla, co dělat, a mohla vůbec něco dělat! 10. srpna. – Pohřeb nešťastného lodního kapitána byl velmi dojemný. Účastnily se ho snad všechny lodi z přístavu a celou cestu z Tatehillského mola až nahoru na hřbitov nesli rakev jejich kapitáni. Vypravila jsem se s Lucy poměrně brzy na naši starou lavičku. Zatím doplula flotila člunů proti proudu až k Viaduktu a právě se vracela. Měly jsme krásný výhled a sledovaly jsme smuteční průvod téměř po celé jeho trase. Nešťastníka uložili k poslednímu odpočinku zcela blízko naší lavičky, a tak když jsme se na ni ve vhodný okamžik postavily, viděly jsme všechno. Chudák Lucy byla velmi rozrušena. Celou dobu byla neklidná a cítila se nesvá; ty noční můry jí určitě škodí. V jednom je hrozně divná: zásadně mi nechce přiznat, že její neklid je něčím vyvoláván; a pokud by snad byl, pak sama nechápe čím. Rozrušilo ji též, že ubohý pan Swales byl dnes ráno nalezen mrtev se zlomeným vazem na naší lavici. Zřejmě se vylekal, tvrdí lékař, a spadl pozpátku z lavice. Měl totiž v tváři výraz takového úděsu a strachu, až očitým svědkům ztuhla krev v žilách. Ubohý hodný stařec! Třeba spatřil svýma umírajícíma očima Smrt! Lucy je tak jemná a citlivá, že vnější vlivy na ni doléhají mnohem silněji než na jiné lidi. Ted právě ji vyvedla z míry jistá maličkost, jíž bych sama celkem nevěnovala pozornost, i když mám zvířata velice ráda. Jeden z mužů, kteří přicházívají sem nahoru dívat se na lodi, měl s sebou svého psa. Nikdy bez něho nechodí. Oba jsou tiší a nikdy jsem neviděla toho muže se zlobit, ani neslyšela psa štěkat. Při pohřebním obřadu odmítal pes jít k svému pánu, který seděl s námi na lavičce, ale zůstával ve vzdálenosti několika yardů, štěkal a vyl. Pán mu domlouval napřed laskavě, potom přísněji a nakonec rozzlobeně; jenže pes ani nepřiběhl, ani nepřestal štěkat. Byl jako posedlý, oči mu divoce svítily a srst měl zježenou jako kočičí ocas, když je Micka na válečné stezce. Nakonec se jeho pán dopálil, přiskočil k němu, kopl ho, chytil ho za zátylek a napůl přivlekl, napůl hodil na náhrobní kámen, na němž je lavice postavena. Sotva se chudáček dotkl kamene, ztichl a začal se třást. Nesnažil se 99

Dracula sazba.indd 99

14.05.2018 11:56:28 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247265


utéci, chvěl se však po celém těle, celý se skrčil a vypadal vyděšeně; marně jsem se ho pokoušela ukonejšit. Také Lucy ho velice litovala, nesnažila se ho však pohladit, nýbrž jenom na něj hleděla s výrazem zoufalství. Mám velké obavy, že Lucy je příliš citlivá, než aby se její cesta životem mohla obejít bez potíží. Dnes v noci se jí o tom všem bude určitě zdát. To všechno dohromady – loď zavedená do přístavu mrtvým mužem; jak byl s růžencem přivázán ke kormidlu; dojemný pohřeb; pes, napřed rozdivočelý, teď vystrašený – jí určitě poskytne látku pro sny. Jistě bude nejlepší, aby šla spát tělesně unavená; vyvedu ji proto na dlouhou procházku podél útesů až k zátoce Robina Hooda a zpět. Po takové túře by opravdu neměla mít příliš velkou chuť v noci vstávat a chodit ve spaní.

100

Dracula sazba.indd 100

14.05.2018 11:56:28 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247265

Dracula (Ukázka, strana 99)  
Dracula (Ukázka, strana 99)