Konečně nastal den, kdy se Marie Sněžná stěhovala do svého domku. Den pošmourný, s nebem téměř nad hlavou a drobným, vytrvalým deštěm. Nábytek převáželi spěšně a zmatečně. Bruno si ho obstaral na různých místech, aby nevzbudil zvědavost, kupoval hotové kousky, tesat pro Marii Sněžnou stůl sekerou nepřicházelo v úvahu. Neměli na to čas a ani je to nenapadlo, pro Marii Sněžnou muselo být vše nové a krásné. Stůl, tři židle, postel, matraci, plynový sporák a malou ledničku, uskladněné ve vstupní hale hotelu, teď museli naložit do dodávky, pak jednotlivě přeskládat na přívěs čtyřkolky a odnosit do domku. Ve chvíli, kdy se táhli s ledničkou, se u vyústění lesní cesty objevila fotografka. Na tu zapomněli. Jako první si jí všiml Charlie. Mávala čímsi nad hlavou a kolem ní poskakovali psi. Fotky Chummyho, pomyslel si, jak jsem mohl zapomenout, že se s nimi vrátí? Skutečně, mávala fotografiemi Charlieho psa. Za daných okolností šlo o hodně chatrnou vizitku. Bruno, Steve, Charlie i Tom se jako jeden muž postavili těsně vedle sebe před dveře domku, aby fotografce znemožnili vstoupit dovnitř, a hlavně aby zamaskovali Marii Sněžnou, kdyby ji napadlo vyjít ven. Ale vyšlo to nastejno, jako kdyby chtěli zastavit déšť. V následujících minutách, dříve nebo později, se fotografka začne vyptávat, a oni neměli připravenou odpověď, která by situaci zachránila. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247252