___
velký pes
99
chat, nebo svléknout sama. Takeo se tvářil jako duchem nepřítomný. Vyslovila jsem jeho jméno a on, pořád ještě se strnulým výrazem ve tváři, tiše řekl: „Hitomi.“ Několik dnů bylo pravé horké letní počasí s teplotou přes třicet stupňů. Když už jsem si myslela, že to nesnesitelné vedro snad nikdy neskončí, náhle se ochladilo a rázem zavládlo počasí jako na začátku podzimu. Obchodu se dařilo, vetešnictví jen vzkvétalo. Samurajskou přilbu a brnění od „pana Jakuzy“ prodal pan Nakano za něco přes milion jenů a cena za nijak zvláštní sošku Darumy35 vyšplhala na internetové aukci z vyvolávací ceny tisíc jenů až na konečných sedm set tisíc. „Jestli to takhle půjde dál, mohl bych najmout další dva tři zaměstnance, jako jste vy, slečno Hitomi,“ řekl pan Nakano v dobré náladě. „To ale určitě neznamená, že nám zvedne platy,“ šuškali jsme si s Takeem. Když jsme koncem měsíce dostali výplatu, měli jsme tam každý mimořádnou odměnu šest a půl tisíce jenů. Taková částka byla pro pana Nakana typická. Ve výplatní den jsme se s Takeem po dlouhé době zase zašli napít. Zvolili jsme thajskou restauraci v nádražní budově, protože nás nalákalo, že do sedmi hodin tam stálo jedno pivo jen sto jenů. Popíjeli jsme tam ještě po osmé hodině, Takeo si na závěr objednal jako vždycky rýži a tentokrát jako přílohu kuřecí maso s pálivou thajskou rybí omáčkou. Když jsme se chystali u pokladny každý zvlášť zaplatit, uviděli jsme nedaleko východu sedět slečnu Masajo s panem Marujamou. „Podívejme, kdo je tady!“ zvolala slečna Masajo vesele. Takeo až leknutím ustoupil půlkrok zpátky. „Nedáte si s námi něco k pití?“ zeptala se slečna Masajo. Než jsme se zmohli na odpověď, rychle si přesedla ved-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247251