Od táty, který mě opustil, aniž mě pořádně znal, prarodičů, co mi umřeli, od mužů, kteří odcházejí, a mámy, jejíž duše se vzdálila, ale jejíž hlas mi pořád v hlavě opakuje: „Prevíti, všichni jsou stejný.“ Když odbíjela půlnoc, neviděla jsem pro slzy na cestu. Jen cosi skříplo v orlojích, byls tu a stále jsi, jenom se ukrýváš, jdu deštěm ve tvých šlépějích, ó má lásko.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS246555