„V prádelníku u tebe není, viď? Tak v prádelníku v ložnici pána jsem poklízela nedávno a vím jistě, že jsem ho tam neviděla. V pokoji pro hosty taky ne, no… to sem blázen,“ přemýšlela nahlas a začala Florentýně zaplétat dlouhý cop. „Už vím! Bude určitě ve velký skříni v šatním pokoji v patře!“ radostně zvolala. Šatním pokojem nazývala Tonka místnost, která byla plná skříní a sloužila jako šatna pro veškeré oblečení a prádlo z celého domu. V zimě se zde ukládalo letní oblečení a v létě zase to zimní. Jedna celá velká skříň byla vyhrazena pouze na ubrusy, utěrky, dečky, záclony, závěsy a povlečení. Celá místnost voněla levandulí, kterou Tonka trhala na zahradě a průběžně obměňovala. „Tonko, prosím, půjdeme se tam podívat? Musím zjistit, jestli mi ten oblek ještě je. Bez toho nebudu moct usnout,“ žadonila Florentýna. Tonka si povzdechla. „Co mám s tebou dělat?“ plácla se do stehen a vydaly se společně do patra. Vystoupaly po leštěném dřevěném schodišti, kterým se šlo i do Florentýnina pokojíčku, ale nahoře se daly doleva, směrem ke křídlu, kde se nacházely ložnice rodičů, pokoje pro hosty a dalo se tudy dlouhou chodbou dojít i do pokojů pro služebnictvo. V této části domu, kde byl i šatní pokoj, Florentýna nepobývala moc často. Toto pro ni byl takový slavnostní okamžik.
p 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS246529