vinuta zraková percepce, stále méně se u žáků vyskytuje problém se záměnou tvarově podobných grafémů. O této problematice se zmíníme podrobněji v následujícím textu, věnovaném rozvoji percepcí u dětí předškolního věku. Jak je zřejmé, metod, které se zabývaly elementárním čtením, je celá řada. Zmíníme se ještě o metodě Petrákově, jež se v současnosti také nepoužívá, ale ve své době měla velký význam. Této metodě se také říkalo metoda postupného a kontrolního čtení, což poznáme z následujícího textu. Je nazvána po svém zakladateli Janu Petrákovi (Nová první čítanka, 1896). Nejprve se začíná psaním malé a velké tiskací abecedy. Také tato metoda měla svůj metodický postup: yy yy yy yy yy
l - a = la la - v = lav lav - i = lavi lavi - c = lavic lavic – e = lavice
U nás po mnoha letech prvky metody použila Alena Ladová v Živé abecedě v roce 1991 (Ladová, 1991). Prvky další metody jsou používány pro zpestření výuky a obohacení učiva i v současné době, a to formou kvízů a didaktických her. Jedná se o metodu souhláskovou. Ve většině případů se setkáváme s tím, že jsou připojovány samohlásky k jedné souhlásce (la, le, li, lo, lu, ma, me, mi, mo, mu…). Podstatou této metody je opak. K celé řadě souhlásek je připojována jedna samohláska (např. ba, ca, ča, da, ďa…). Žáci čtou slova a posléze věty pouze s jednou samohláskou, následně mají za úkol sestavit větu tak, aby obsahovala pouze jednu samohlásku. Příklad: „Kapala kapka na kanára.“
Josef Kožíšek (1861–1933) se podílel svými básněmi na textu mnohých slabikářů a živých abeced a byl u zrodu mnoha metod čtení. Původní ——— 98 ———————————————
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS246524